Co bude se zemí – za pár měsíců, za pár let…

Před dvěma měsíci jsem zkoušel předpovědět, co bude v nejsledovanějším televizním seriálu za dva měsíce. Tedy – co bude nyní. A – podařilo se, je uhodnuto. Časově i obsahově. Věci se dějí obvyklým, předvídatelným způsobem.

Ve včerejším díle Ordinace to sice novopečený strýček Jáchym Kalina řekl jen tak na půl úst, že se mu narodila neteřinka Magdička, ale řekl to.

Předvídat seriály na delší dobu dopředu, to je ale spíše taková legrácka.

Předvídat v roce 1986, že se rozšíří internet po celém světě a že počítač budou používat i jiné profese než matematici a programátoři, to už je závažnější záležitost – a na toto moje dávné předvídání se poslední dobou mrknulo už dvě stě tisíc lidí.  Lepší dvě stě tisíc než nic. Předvídaná záležitost  byla závažnější; dnes počítače, mobily a internet představují stamiliardový byznys. Předvídací doba rozvoje internetu také byla delší než seriálové dva měsíce.

A teď ke třetí věci: Jak bude za pár let rozšířen revolučně nový přístup k informační psychologii – k seberozvoji, komunikačním dovednostem, rychlému čtení a rychlostudiu, hospodaření s časem atd.? Jak budou rozšířeny multimetody? Také je to potenciálně stamiliardový byznys. Naučit se anglicky za desetinovou dobu a pořádněji než dosud je jistě celosvětově lákavé. Stejně tak další „techniky duševní práce“, tj. pojem slavný u nás od poloviny 80. let, který však byl neprávem přetlačen a přebit americkým méně vyspělým synonymem „soft skills“.

Byznys to jistě bude, doba si to vynutí. Budou univerzity na docházku i na dálku přes internet, budou i krátkodobé kurzy, knihy, e-knihy, audioknihy, software…

Vzpomene si v tu dobu, za pár let v budoucnosti, někdo na současnou situaci, kdy podstatné procento z těch stamiliard ještě stále mohlo přitékat do rozpočtu malé České republiky?

Možná že ani nevzpomene. Možná to postupně po nás nezávisle vynaleznou chytré hlavy v jiných zemích, třeba v USA, v Anglii apod.. A protože tam všude je více vynutitelné právo a novátoři jsou oprávněně hýčkáni a mají zelenou, tak to nesmírné bohatství z upotřebení multimetod zůstane právě v těchto zemích. Tak jako pohádkové bohatství třeba za filmy z Hollywoodu. Prostě duševní vlastnictví řádně chráněné.

Dnes u nás skoro nikdo ani nevzdechne, že je novátorovi na trhu pro veřejnost vykrádáno vzdělávání v rychlém čtení…

Možná však autor multimetod, který dosud žije v ČR, časem změní národní dres – a to, co už má vynalezeno, jen předá jinde. A u nás bude stále bědně, chudě - a blogy budou o stále stejných a ještě horších průšvizích v politice a v hospodářství naší zemičky.

Třetí možnost, totiž že by si naši lidé přestali zabíjet slepici, snášející zlatá vejce veliká jako zaoceánská loď, že by tedy přestali být lhostejní,  tu tak nějak už přestávám vidět.  Místo desetitisícového celonárodního burcování ve jménu sebezáchovné vlastní záchrany  vidím těch všímavých nanejvýš stovky. A těch, co dočtou do konce a zamyslí se, ještě méně.

A tak už jsem zlhostejněl. Věci se dějí svým zákonitým způsobem, zdevastovaný národ novým kouskům nenaučíš.

Pro autora a novátora, pro duchovního otce oné vzácné zlatonosné slepice, je to tak možná lepší. Bude mít více klidu. Ale je to tak lepší pro národ? Co to bude za hašteření a vzájemné mediální obviňování, až se to prolátne, jak veliká byla šance a jak trestuhodně promarněná?

Asi bych už chtěl. aby to láteření šlo mimo mne. Abych si po desítkách let práce konečně jednou v životě zajel s rodinou na dovolenou.

I tomuto článku předvídám za prvních 24 hodin celkových přečtení nanejvýš stovky. Větší čtenost by chtěla vidět si dále než na špičku nosu. Avšak tento lepší a komplexnější způsob myšlení se prostě dnes u nás nenosí.

A tak, až další velké bohatství zase poplyne jinam a chudnoucí České republice zbude jen stále větší hašteření o stále menší a stále rozkrádanější zdroje, si můžeme u nás nechat v uších smutně znít  výstižná a pravdivá slova Karla Kryla:

K výkazu ztrát… připište… SEBE

že jste jen couvali… mlčky a kvapně

a pak když brát… chtěli vám nebe                                

že jste jim kývali… bože, tak trapně…

Tak, tak, starost a péče o pořádek a blaho státu a tím i nás všech, ta se už u nás nenosí…

Tak, budiž, smiřme se, nenosí…