Čím výše na horách, tím větší pohoda (fotoblog)

Nedávno jsem s překvapením zjistil, že mám do Vysokých Tater z domu blíže než Pražan do Krkonoš. A začal toho využívat - nejen pro udržení fyzické kondice, ale též pro posílení psychické odolnosti a rovnováhy. Pro svůj emoční management, jak se teď moderně učeně říká.

O kus té rovnováhy se teď chci s vámi podělit. Snad zde nemusím psát sáhodlouhé omluvy na téma, že nejsem profesionální fotograf a že mj. na kompozici následujících fotek je to vidět. Věřím však, že na radosti, pohodě a osvěžení v každodenním shonu vám to určitě neubere.

Začínáme na Oravské přehradě pod Tatrami. Ráno barví svými paprsky toto "slovenské moře" do svěžího nádechu. V pozdadí rekreační zóna v Námestově.

         A nad tímto slovenským mořem právě zpoza mlh a par vychází slunce. Říkejte si při tom pohledu se mnou: "Měj odvahu jako slunce, které každé ráno nelení a vyjde, i kdyby okolnosti byly sebevíce nepříznivé..."

          Z některých úhlů pohledu vypadá tato rozlehlá vodní plocha opravdu jako mořská zátoka. A byli jste někdy  u přehradní hráze Oravské přehrady? Viděli jste jak je ta hráz překvapivě malinká? Inu, utváření karpatské krajiny už je takové, že hory se většinou najednou zvedají z roviny placaté téměř jako stůl. To je odlišuje například od hor Českého masívu, též neméně krásných...

          Už se začínají rýsovat přede mnou vrcholy nejzápadnější části Tater, tedy Roháčů. Ten přede mnou není z Roháčů nejvyšší, má jen 2167 metrů. Já odhodlaně mířím na ještě o něco vyšší vrchol, ale už ten pohled mi dává tušit, že to bude fuška.

         Jsem u prvního cíle své dnešní procházky. Jako rodilý Ostravák jsem měl morální povinnost horu s takovým jménem zlézt. Navíc když je nejvyšší v daném pohoří...

          Pohledy z vrcholu Baníkova jsou úchvatné. Vzadu nejvyšší část Tater - Vysoké Tatry.

          Vysoké Tatry více zblízka. Začínají Kriváněm, 2499 metrů, to je na horizontu nejvíce vpravo. Zhruba v jedné třetině fotky zleva na horizontu je pak Gerlach, 2655 metrů.

          Pohled na jih na přehradu Liptovská Mara.

          Toto je ten druhý nejvyšší vrchol Roháčů, hora Pachola (s měkkým "l". tedy česky Pachole, Pacholátko). 2167 metrů. To je na Tatry opravdu dětinská výška, ha.

          A znovu ty pohledy přinášející klidnou povznesenost na malicherné lidské hemžení tam kdesi dole...

          Začínají roháčská plesa. Jsou čtyři, ve výšce 1500 až 1700 metrů. Voda jako křišťál...

         Další roháčské pleso.

         Vlnky průzračné vody nad kameny si nezadají s Jadranem...

         Na cestě zpět mi ještě vstoupil do cesty mohutný Oravský hrad. Údajně sídlo hraběte Draculy. A přišlo mi na mysl jedno upírské úsloví: "Náš současný establishment saje jako upír krev z těla pracovitého daňového poplatníka - a baží po ní tím více, čím více se jí naloká." Kdo dříve studoval vysokou školu a dával pozor, ten ví, čí cítát zde parafrázuji.

Přeji hezký dnešní den i všechny dny následující :-)