…když to ví. Pět je způsobů, jak se učit z vlastního zdroje informací. Čtyři jsou pak druhy oněch zdrojů, dostupné dnes opravdu každému. Na každém ze zdrojů lze uplatnit každý ze způsobů – takže pětkrát čtyři je dvacet. V kostce je o tom zde vše – dvě stránky za deset tlustých knih.
Tento článek je o radosti z učení. Riskuji malé nadšení vás čtenářů, protože oficiální školství (čest výjimkám) vám dokázalo svou nutivostí a bazírováním na výčtech dat onen proces „učení“ docela zošklivit. Většina lidí v naší zemi si – bohužel - hluboce úlevně oddechne či co, když má za sebou poslední státnici poslední školy a má pocit „teď už se nemusím učit“… Naše obyvatelstvo se učí spíše kvůli závěrečnému papíru než kvůli průběhu vzdělávání před udělením tohoto papíru.
Já vám ale chci připomenout vaše nadšení až dojetí, když jste se naučili něco pravdu užitečného: Když jste poprvé jeli sami na kole. Když jste poprvé bez pomoci čemkoliv a kohokoliv přeplavali hloubku v bazénu nebo na přehradě či v moři. Když jste se poprvé domluvili anglicky. Když jste zvládli něco na počítači nebo s mobilem. Když jste uspěli u náročného konkurzu, kde bylo dvacet povolaných a jen jeden vyvolený. Když jste si dokázali namluvit atraktivní osobu opačného pohlaví. Za tím vším nestojí nic jiného než vaše učení se, vaše naučení se a uplatnění naučeného v praxi. Vaše vzdělanost v nejlepším slova smyslu.
Každému je jasné, že v získávání skutečné vzdělanosti pro život nelze zcela spoléhat na oficiální školství. Moudrý člověk si nestýská, nevzdychá – a vezme to co nejdříve do ruky sám. Tedy – autodidakticky.
Samouk má dnes čtyři hlavní zdroje osobního růstu: klasickou papírovou knihu, e-knihu, audioknihu a videoknihu. Poslední tři zdroje jsou záležitostí nedávnou a je to teď móda. Řekl bych, že správná móda. Avšak papírová klasika tou módou nijak neztrácí na významu.
Každý ze čtyř zdrojů má své výhody a nevýhody. Například do e-knihy se nedají vpisovat poznámky, malůvky, šipky, mapy mysli. Audioknihu ani videoknihu nemá cenu při sledování zrychlovat – ze zrychlených skřeků mluvčího by posluchač nic neměl. Kapacita a prostorová skladnost tří moderních zdrojů je úžasná a tisícinásobná oproti klasické papírové knize. Audioknihu můžete určitým způsobem poslouchat, i když řídíte auto nebo běháte v parku. Čtečku e-knih si můžete vzít s sebou i na palubu letadla a přečíst z této skladné minikrabičky třeba tři knihy, pokud letíte přes půl zeměkoule. Videokniha kombinuje dva smyslové vstupy do vašeho já – vstup zrakový a zároveň sluchový. To je z hlediska učení vždy velká výhoda a usnadnění.
No a kromě různosti zdrojů poznání je zde ještě různost na straně vás, učících se. Někdo je spíše zrakový typ, někdo spíše sluchový, někdo kombinovaný. A mezi zrakovými typu jsou dále typy zaměřené spíše na text nebo spíše na obraz. Každý může sama sebe poznat, odzkoušet si, co mu nejvíce vyhovuje – a podle toho si zařídit osobní růst s co největšími výnosy a v co největší pohodě při přijatelných nákladech času a energie.
A jakých je těch pět způsobu vnímání? Je to obdobné jako u klasické nejčastější manuální převodovky osobního auta – pět rychlostních stupňů pro jízdu vpřed.
Pětka v převodovce vašeho osobního rozvoje – to je vnímání orientační. Anglicky skipping. Přeskakujete v něm ve zdroji z místa na místo. Je to celá věda, která místa zdroje jsou důležitější a která ne – ale dá se to v pohodě za zhruba půl dne naučit. Máme zde tedy orientační čtení klasické knihy, orientační čtení e-knihy, orientační poslouchání audioknihy, orientační posluchačství a diváctví videoknihy.
Čtvrtý rychlostní stupeň – to je vnímání kurzorické. Od slova kurzor. Anglický ekvivalent je scanning. Skenujete zdroj, a když narazíte na místo znatelně zajímavé, důležité, užitečné, poznamenáte si je na potom – a nezmenšenou rychlostí skenujete dokument dále. Očima, ušima nebo obojím – podle druhu zdroje.
Třetí rychlostní stupeň je vnímání selektivní. Selekce a okamžité myšlenkové zpracování toho důležitého aspoň do střední myšlenkové hloubky. Anglicky skimming – něco jako sbírání smetany z mléka. U textů lze tento skimming zrychlovat bez ztráty chápavosti (po výcviku v rychlém čtení), u zdrojů s audio nebo videosložkou nelze – ale lze lze aspoň nezpomalovat, čili vše podstatné pochopit, zapamatovat si, zařadit do kontextu dosavadních poznatků, ba i tvořivě rozvinout – bez nutnosti zastavovat a vracet se v audio či videonahrávce.
Dvojka je statarické vnímání, anglicky studying. Vnímání přerušované, přemýšlivé, s dohledáváním dalších zdrojů, kladením správných otázek a nalézáním odpovědí na ně, s vášnivou vnitřní diskusí učícího se člověka se sebou samým… s přiměřeným opakovacím vracením se ke zdroji později…
Jednička v převodovce vašeho duševního auta – to je studování metodou NEANA (= jak NEstudovat, Avšak NAstudovat). Je známé už třicet let všem těm, kteří běžné učení zrovna „nežerou“ a chtějí si je co nejvíce ulehčit a projít. Anebo i těm, kteří běžné učení poněkud „žerou“ a chtějí v něm dosáhnout špičkových výsledků. Podstatou NEANY je vaše myšlenka při vnímání, že poznatky z daného zdroje budete brzy muset veřejně prezentovat. Anebo obhájit před zvídavou státní komisí, u níž to rozhodně nebude tak snadné, jako to občas bývalo na plzeňských právech.
O tom všem, co zde píšu, existuje vedle řady klasických knih (a vedle kurzů, které letos slaví třicet let od uvedení na náš veřejný trh) už pár dnů i výstižná e-kniha, výstižná audiokniha a výstižná šestidílná videokniha. Pro ty, kteří chtějí vědět více, než je jen v tomto článku.
A tak – člověk má dvě cesty. Trpět nepořádky naší současné společensko-politické situace, občas si ulevit u blogů, které toto trefně, do detailů a konkrétně popisují (a že nás je, co si takto ulevujeme – statisíce) a pak se zase vrátit do tíživé mizérie.
Anebo – anebo se naučit toto „5 x 4 = 20“ – a vymanit se. Stát se na nepříznivých vnějších okolnostech co nejvíce nezávislý. Finančně nebo psychicky nebo obojím – ono to leckdy jde ruku v ruce.
Vymaňte se, nikdo vám přece nesmí ani nemůže ani neumí bránit…
