Dneska tu máme den číslo tři mého tažení na zabrání postelového území. Den byl ok, nic zajímavýho. Znáte to – spaní, drbání, snídání, svačení, obědvání, svačení a večeření.
A u toho večeření jsem se začínal těšit, jak se vychrupkám v těch velkých peřinách co mají ONI v posteli.
Postup jsem dodržoval jako v předešlých dnech, jen dneska jsem ani nedošel do fáze mlaskací, protože už při prvním zamručení mě JEJÍ mami pustila do postele. Nejdřív jsem se choval spořádaně jako včera, spinkal jsem přitulenej a prostě jsem hrál nejlepšího pylšáka pod sluncem.
Jak ale postupovala noc, začal jsem finální zápas o postel.
Fáze byly následující:
- chrápáníčko s frekvencí jeden “chráp” za 10 sekund
- zvyšování frekvence na jeden “chráp” za 2 sekundy.
V této fázi do mě její mami začala trochu zpruzeně šťouchat a mlaskat na mě. Musím říct, že mě trochu zaskočilo, že na mě použila stejnou metodu mlaskání jako já na ní včera a předevčírem. Holt nepřátelé se stále učí. - převalování se z boku na bok – tady to začíná být fikaný, protože při každém převalení jsem do dvojnožců trochu čutnul a uvolnilo se mi další místečko.
- válečný přesun pod peřinu, kdy jsem celej zalezl a jen “výfuk” jsem nechal přibližně tam, kde ho nikdo mít nechce – u jejich nosů.
- prdění s mírnou frekvencí – nebylo třeba frekvenci navyšovat, protože i ta malá stačila na to, aby mi uvolňovali prostor na posteli.
- hrabání nožkama – abych si nahrul trochu peřiny navíc, protože jim dvojnožcům určitě bude stačit jenom jedna.
A výsledek? Já Bohouš Veliký jsem měl C-E-L-O-U, opakuji celou polovinu postele pro sebe a dvojnožci se k sobě tulili na té druhé polovině.
Je to tedy velký úspěch pro buldočka a velká prohra pro dvojnožce. Ale co už, oni se k sobě tulí rádi.
Váš Bohouš
@bohous_superdog
