Veselé příhody z práce - z cyklu Manažer 21 století II.díl

......................................................aneb Kdo to vlastně je ten manažer 21 století?

To si nás všechny vedoucí pracovníky prodejny (ti co neměli směnu, museli přijít i ve svém volnu) takhle jednou svolal regionální manažer k poradě, na kterou dorazil s více než hodinovým zpožděním, aby nás obeznámil s novým projektem naší firmy.

Šlo o to, že v následujících měsících mělo dojít k zásadní změně v činnosti vedoucího prodejny, který měl být v budoucnu (vzhledem k tomu, že kočíruje tým 15 -30lidí) chápán spíše jako vysoký manažer, než jako takový první voják v linii, který se nevyhýbá fyzické práci. Jinými slovy nám bylo sděleno, že vedoucí už prostě pracovat nebude. 

Do jaké míry budou muset pracovat jeho zástupci, záleží prý pouze na tom, jak si dokážou svoji práci zorganizovat – čili na schopnosti naložit co nejvíce práce na hrb svých podřízených. Výsledkem by mělo být více volna a pohody pro vedoucí pracovníky.

Na nástěnku vyvěsil regionální manažer krásný barevný plakát detailně znázorňující postavení jednotlivých zaměstnanců a jal se nám jej popsat.

Ten pán, co nic nedělá a z výšky shlíží na ten šrumec na prodejně a kontroluje situaci – to je vedoucí. Ty další postavičky – jako třeba ta, co diskutuje se zákazníkem, nebo ta, co kontroluje kvalitu zeleniny, nebo ta, co si zrovna dělá důležité poznámky do svého notýsku – to jsou zástupci vedoucího. No a ty ostatní postavičky (ti soumaři), co musí odvést všechnu tu dřinu na prodejně za cca třináct tisíc hrubého, to jsou obyčejní zaměstnanci (ti odpočinek, volno a pohodu nepotřebují).

Až na to, že na plakátu je jich jako mravenců, zatímco v reálu jsem zažila i dva zaměstnance na směně na celou prodejnu!!!!!!!!. Jistě si dovedete představit, že zajistit za takové situace plnou dostupnost zboží, čistotu prodejny, ochotu poradit a dodržet pravidlo jeden platící zákazník a dva čekající, by dokázal tak leda absolvent školy čar a kouzel v Bradavicích. Pokud jím nejste, nezbývá vám, než se smířit s frontou, případně můžete zákazníky po dvou (aby bylo dodrženo ono pravidlo)poslat na každou z těch prázdných pokladen, kde budou patrně čekat do té doby, než jim dojde, že je nemá kdo obsloužit.

Následně nás regionální manažer obeznámil se skutečností, že bylo natočeno jakési motivační video, které je v rámci projektu Manažer 21 století, promítáno všem vedoucím prodejen, a jako třešničku na dortu uvedl, že hlavním hrdinou onoho filmu je právě náš pan vedoucí, což prý není náhoda.

Ujistil nás, že náš pan vedoucí je bezpochyby tím nejlepším vedoucím v celé republice, a že ze všech vedoucích, které zná mu ani jeden nesahá ani po kotníky (jestli by to pan manažer řekl ostatním vedoucím do očí, si tvrdit netroufám). A zatímco náš pan vedoucí nad těmi pravdivými slovy souhlasně přikyvoval, my ostatní jsme se spadlou čelistí a hubou dokořán (někteří se marně snažili nevyprsknout smíchy) přemýšleli nad tím, je-li náš vedoucí tím nejlepším, na jaké úrovni asi musí být ten nejhorší.

Hlavou mi proběhla jeho naprostá neschopnost naplánovat nám směny tak, abychom měli volný víkend častěji než jednou za čtvrt roku, zajistit zaměstnanci (mně konkrétně)nafasování povinné pracovní obuvi dříve, než po roce ustavičného žadonění a zapisování svého požadavku do revizní knihy, zajistit včas dostatečné množství obalového materiálu, aby si zákazníci nemuseli nosit k pokladnám rohlíky či papriky ve svých taškách, protože na prodejně už není ani jeden pytlík, včas objednat toaletní papír pro zaměstnance, aby si nemuseli týden utírat řiťku svými papírovými kapesníčky, či zajistit do pokladen pokladní pásky, abychom nemuseli pracovnici ostrahy posílat do sousední prodejny (ke konkurenci) si je vypůjčit.

Podle mého názoru by totiž takový nejlepší vedoucí v republice měl ve chvíli, kdy ho ve dvě hodiny odpoledne zaměstnanci upozorní, že už nemáme ani jednu náhradní pokladní pásku, a že jedna z pokladen už je z tohoto důvodu dokonce mimo provoz, sednout do auta a ty pásky přivést z jiné naší prodejny. Například.

Ne tak náš nejlepší vedoucí – ten si v šest hodin večer, v době kdy už jsou na celé prodejně v provozu jen dvě pokladny ze šesti, v klidu odjede domů, a je mu úplně u prdele, jak si tady s tím zaměstnanci poradí (podotýkám, že se bavíme o jedné z nejsilnějších prodejen v republice). No, a když se vám hodinu před zavíračkou, kdy už je v provozu jen jedna jediná pokladna, navalí do obchodu zájezd Holanďanů, vytvoří vám třicetimetrovou frontu, a vy víte, že vám za chvíli dojde páska i v té poslední pokladně, musíte něco dělat.

Prostě si nemůžete dovolit vzít si příklad z pana vedoucího a regionálního manažera, a neřešit to!!!!!!

Nemůžete zkrátka jen tak čekat, až vám zákazníci opustí své nákupy (což už většina z nich stejně dělala), protože jim je bez pokladní pásky nemůžete prodat, a pak po zavření prodejny to zboží roznášet zase na svá místa.

V takové situaci se zkrátka, kromě manažerů 21 století, hodí mít na prodejně i někoho, kdo zajistí její provozuschopnost.

Pravdou ovšem je, že náš vedoucí byl dokonalým manažerem 21 století už hodně dlouho, protože u něj se (na rozdíl od většiny ostatních vedoucích, které znám, a kteří tomu našemu údajně nesahali ani po kotníky) tak nějak dlouhodobě neprojevovala ochota k jakékoli práci. 

Sedět na pokladně jsem ho zažila za dva roky jenom jednou a dopadlo to tak, že si v klidu na konci směny odešel domů, aniž by alespoň vyndal svůj šuplík z pokladny. Museli jsme tedy změnit v PC jeho heslo, abychom ten šuplík dostali z pokladny ven a v nepřítomnosti mu zúčtovat tržbu. Po celou tu dobu stála na pokladně pěkně dlouhá fronta zákazníků, kteří netrpělivě čekali, až si tam bude moci sednout nějaký jiný zaměstnanec se svým šuplíkem a namarkuje jim nákup.

Stran krádeží na prodejně jednal náš vedoucí také vždy poněkud nestandardně.

Když jsme opakovaně upozorňovali na zaměstnankyni, která nejenom, že kradla svačiny ostatním zaměstnancům, ale byla opakovaně přistižena, jak bere peníze z pokladního šuplíku (což se vždy potvrdilo pokladní diferencí), ujistil nás pan vedoucí, že se o tom de facto ví už několik let, ale žádný z jeho předchůdců to nikdy nijak neřešil – tak proč by si měl pálit prsty zrovna on. Nicméně dodal, že je prvním vedoucím, kdo o tom pořídil za ty roky alespoň jeden zápis. A doporučil nám, abychom tu paní, která je vlastně takový sociální případ, nechali na pokoji, protože v opačném případě by na to mohlo být nahlíženo jako na šikanu. I nechaly jsme tedy onu zaměstnankyni nerušeně krást dál - z čeho by chudák splácela tu směnku na cca sto padesát tisíc za prokázané krádeže svému bývalému zaměstnavateli, kdybychom jí tady šlapali na paty.

Po té, co jedna zaměstnankyně upozornila vedoucího na podezření, že paní od ochranky tak trochu krade, nechal vedoucí tuto pracovnici přeřadit na jinou prodejnu NAŠÍ firmy. Evidentně to byl dobrý tah, protože se nám následně rapidně zlepšila inventura. Co čert nechtěl, naprosto tragicky dopadla inventura na prodejně, kam byla ona paní od ochranky přeřazena. Prostě náhodička.

Nějaký průměrný vedoucí, který tomu našemu nesahal ani po kotníky by to možná trapně řešil tak, že by firmu upozornil na možnou příčinu špatných inventur, aby si na dotyčnou mohla firma posvítit a neposlal by tenhle horký brambor tiše některému ze svých kolegů vedoucích.

Když jedna zákaznice upozornila na to, že viděla „tamtoho“ pána, jak si nacpal do tašky několik štanglí salámu, přivolal pracovník ochranky ihned zástupkyni vedoucího prodejny, aby přivolala muže zákona, neboť zákazník odmítal ukázat obsah tašky (není divu, neb mu z ní čouhal ještě provázek od salámu).

Pan vedoucí ovšem přivolání policie razantně zakázal a nařídil zákazníka i s lupem poslat domů, což okomentoval slovy, že vůbec není jisté, že v té tašce něco měl, a že ze strany zákaznice, která na situaci upozornila, mohlo jít o jakousi mstu. Následně upozornil na to, že na facebooku si lidi neustále stěžují, že je u nás v prodejně hlídáme, a že to dělá špatné jméno firmě. Bylo tedy na místě přesvědčit zákazníky o tom, že je nehlídáme – logicky.

Dobrotivá zákaznice, která na lup upozornila, i pan od ochranky jen s otevřenou hubou koukali, co je všechno možné. Zákaznice, předpokládám, až příště uvidí někoho krást, bude zarytě mlčet, a pan od ochranky bude jistě ještě dlouho přemýšlet o smyslu své práce.

Tož tak.

A jaký závěr bychom tedy mohli vyvodit na základě těchto mých zkušeností?

No, například tento:

Čím lepšího (či dokonce nejlepšího) manažera 21 století na prodejně máte, tím víc to stojí za hovno.

Jitka Gotterová

Související článek zde