V Orwellově románu 1984 jsou nám popisována čtyři ministerstva, která řídí Oceánii, říši Velkého bratra. Dvě z nich se jmenují Ministerstvo pravdy a Ministerstvo lásky.
Hlavním úkolem Ministerstva pravdy je přepisování historie v souladu s tím, jak si to zamane Strana. A hlavním úkolem Ministerstva lásky je manipulace s lidem tak, aby mělo nad ním absolutní kontrolu. Hlídá jeho oddanost vůči Straně a lásku k Velkému Bratrovi.
Ač Orwell ve svém románu vycházel ze zkušenosti s nacismem a kniha vyšla v roce 1949, tedy byla ovlivněna i nástupem komunistických stran ve východní Evropě, lze některé totalitní postupy a praktiky zde popsané sledovat i v dnešní nestabilní době. Ona dvě ministerstva jsem nezmínil jen tak. Pravdu a Lásku ohýbají do totalitního směru vyznavači další formy marxismu, komunismu či socialismu. Říká se tomu i zelený komunismus (neomarxismus, kulturní marxismus atd.)
Uskupení jako HateFree, Antifa, komunita kolem Kliniky a většina neziskovek (přisátých jako klíště na státní rozpočet a dotační toky z EU). Všichni ti vítací blázni, zfanatizovaní studenti různých humanitních fakult všech vysokých škol, Halíkové a Kohouti. A spousty dalších, kulturním marxismem poblázněných „celebrit“, které nám vnucují jakousi sebenenávist a pocit viny za to, že máme strach ze situace na Blízkém východě, strach z vývoje uprchlické krize a ze všech dalších krizí, kterými je zasažena Evropa.
Každý, kdo projeví jen nepatrně jiný názor, je osočován vzteklou smečkou pseudohumanistů z xenofobie, rasismu, netolerance a nenávisti. Přitom tihle lidé fanaticky prosazují islamizaci a multikulturalismus v Evropě hlavně proto, že jsou sami plní nenávisti, kterou nám podsouvají. Osočují nás z něčeho, co sami šíří. A přitom tvrdí, že většina by nakonec rozhodovat neměla a že oni jsou ti dokonalí s tím jediným správným světonázorem a v podstatě taky tvrdí, že občan je hlupák, co si neumí ani zavázat tkaničky, jenom sedí po hospodách a mudruje nad zvětralým pivem.
Zavádění totalitních manýr, snaha o cenzuru a umlčování názorových oponentů je čím dál zřejmější. V poslední době vidíme v médiích komentáře, za které by se nemuseli stydět ani uvědomělí novinářští úderníci v 50. letech. Dále také manipulace médií, hlavně těch veřejnoprávních, které napadají i lidi bojující proti zrůdnému Barnevernu, norské sociálce utržené ze řetězu a bez kontroly.
Zastavme toto neobolševické běsnění, dokud je čas. Příkladem by nám mělo být sousední Polsko, kde si Poláci zvolili vládu, která slíbila hájit národní zájmy a ne zájmy nadnárodní korporace, kterou bezpochyby EU je a která se odchýlila od myšlenky Evropy národů a Evropy spolupracující a obchodující. Proč do Kliniky například už dávno nevběhla policie a nevyčistila toto hnízdo sebemrskačského vzdoru? Nenechme si ordinovat „Pravdu a Lásku“ za každou cenu. Zbořme i kult osobnosti Václava Havla, jeho zbožšťování a kupčení s jeho jménem.
Naše země potřebuje rekonstrukci, stejně jako již zmiňované Polsko. Tohle všechno změníme pouze tak, že půjdeme volit uskupení, která se proti tomuto otevřeně staví. Je to pouze na nás občanech, jestli si řekneme, že tentokrát může náš hlas něco rozhodnout a změnit, anebo opět ve stínu polistopadového politického marasmu propadneme skepsi a k volbám radši nepůjdeme. Je třeba si uvědomit, že právě my občané, máme jako jediní možnost zabránit islamizaci a změnit směřování naší země od totalitního eurounijního hnoje ke svéprávné, suverénní a silné republice, která bude zachovávat své tradice a kulturu.
