Petiční dobrodružství

Včerejší projednávání petice proti kvótám na uprchlíky, diktovaných EU, bylo tečkou za nejúspěšnější peticí v historii ČR.

 Možná ne, co do počtu podpisů, ale hlavně zájmem veřejnosti, a rychlostí s jakou podpisy pod peticí přibývaly.

Právě zájem veřejnosti je jedna z nejpozitivnějších věcí na této akci pořádané Blokem proti Islámu. 145 000 podpisů za asi 5 týdnů je toho krásným důkazem. Došlo k nespokojenému zavrtění společnosti, a lze pozorovat ten fakt, že občanům České republiky není jedno, co se děje. Moc dobře si uvědomují vážnost situace. A hodně z nich je ochotno bránit naši zem za každou cenu. Velice pozitivním faktem byl zájem českých žen. Krom toho že petici podepisovali úplně všichni ze společnosti, všech věkových kategorií, společenských vrstev a postavení, tak to byly právě ženy, kdo převažoval. Můj odhad je 60% všech petentů. Není se čemu divit, Islám, to náboženství míru za sebou zanechává krom usekaných hlav mužů, zotročené, umučené, znásilněné, zneužité a mrtvé ženy. Kdo by si přál takovou budoucnost?

K demokracii patří také výskyt několika názorových proudů vedle sebe, většina z těch, co sbírali podpisy u stánků, jsou otevření lidé, ochotni k otevřené diskuzi v rámci pravidel slušného chování. Nikdo z nás, aktivistů IVCRN/BPI  nemá problém vést korektní debatu na základě předkládaných argumentů. Bohužel i tak došlo k několika napadením našich petičních stánků.

Nejdříve v Olomouci. Zde byly napadeny dvě naše aktivistky a jeden aktivista, skupinou asi 15ti „umírněných“ muslimských studentů tamní olomoucké univerzity. Naštěstí byla policie hned na místě a nic vážného se nestalo.

A pak v Brně, a to dokonce dvakrát. Nejdříve zmateným mladíkem a příznivcem extrémně levicového hnutí Antifa (Kdy nám nadával do nácků, které by měli zavřít do koncentračního táboraJ). Mladík byl našimi aktivisty zadržen a předán policii. A následně asi za týden byl napaden opět. A to dvěma zmatenými členy Antify, tentokrát ze Slovenska. Tato potyčka byla o něco divočejší, než incident předtím. Ale i tak nakonec naši aktivisté útočníky zadrželi, a předali policii.

Včera jsme se dočkali kýženého finále, kdy v poslanecké sněmovně došlo k předání neuvěřitelného množství 145000 popisů, petičnímu výboru. Celé to setkání bylo velice dynamické a vůbec ne nudné. Místnost projednávání by mohla sloužit nějakému sociologovi jako krásný vzorek situace ve společnosti. Nejvíc mne zaujal přístup poslanců petičního výboru. Většina z nich arogantní výrazy, přehlížení, povýšenost a znechucení tím že tam musí být (pan Komárek). Zájem o svůj tablet větší než o názory a obavy občanů…Vážení politici, měli byste si uvědomit, že to my, občané téhle země rozhodujeme o tom, jestli budete poslanci. Jako naši volení zástupci máte rozhodovat ve prospěch občanů téhle země. Ale váš přístup vypovídá spíš o aroganci a nezájmem o vlastní lid.Začněte brát svoji práci vážně, protože nic netrvá věčně,ani vaše teplá místa…

Takovým kuriózním zpestřením včerejšího veřejného projednávání, byla osoba pana Čulíka. Typická ukázka kolaboranta a prodejného člověka.Za mrzký peníz a strach o své teplé místo je toto individuum ochotno prodat vlastní občany. Ale není se čemu divit, člověk s nízkým sebevědomím a nenávistí k vlastní zemi, bude dělat vše, aby se pomstil za „příkoří“, které mu naše společnost přinesla. Většina zrádců a kolaborantů to tak dělala vždy. Pro vlastní přežití udávali na Gestapu statečné lidi, nebo se stávali konfidenty STB. Jeho arogantní a hrubé chování je jen další ukázkou toho jací takoví lidé jsou. Jako jediný přerušoval nenávistnými výkřiky projevy několika účastníků.Chtěl bych se Šulíka zeptat jestli se nestydí, jestli ho huba nebolí a kolik za to dostal?

První dvě věci asi popře, ale nepopře to, že za peníze je takovýto mentálně slabší kousek ochotný zradit i vlastní rodinu.

Na závěr bych rád poděkoval všem, kdo nám petici podepsali.Velice si toho vážíme.Bojujeme dál.