Zde raději nemarodit

Jak dí lidová moudrost, je lepší být zdravý (a bohatý) než chudý a nemocný. Lidé, kteří přicházejí do okresní nemocnice ve městě Nyanza, patří téměř výlučně do té druhé kategorie.

Pokud do tohoto sídelního města rwandských králů zavítáte jako turista, mohlo by se stát, že i vy zde budete muset vyhledat pomoc.

Ředitel Léon Hakizimana je na svou nemocnici hrdý: „Každý den u nás ošetříme okolo 125 pacientů. Nemocnice má celkem 159 lůžek s průměrnou obsazeností 105 – 120 %. V květnu bude dokončena nová porodnice,“ ukazuje na budovu, ze které je slyšet hluk sbíječek. Téměř zaniká sténání ženy, která se na trávníku před nemocnicí  přesouvá v bolestech z boku na bok.

V nemocnici pracuje včetně ředitele13 lékařů. Všichni jsou praktickými lékaři bez další specializace. Ani tak to není špatné: v okrese Nyanza připadá 1 lékař na 28 000 obyvatel.

Hlavní sestra vychází z bočního chirurgického sálu, kde právě provádějí interrupci. Potraty jsou ve Rwandě zakázané, s výjimkou případů znásilnění nebo vážného zdravotního ohrožení ženy. Protože v nemocnici nemají přístroj na odsávaní, celý zákrok se provádí ručně.

Sestra je přísná a před vstupem do hlavního operačního sálu dohlíží na to, abychom si správně nasadili roušku a důkladně si omyli ruce. Možná si u nás občas stěžujeme na kvalitu péče a dlouhé čekací lhůty v nemocnicích, tady by ale nikdo z nás operován být nechtěl:  k divoce se viklajícímu operačnímu lůžku jsou přistaveny dřevěné schůdky a světlo nad ním jen občas zabliká.

I když v posledních letech došlo v celé zemi k výraznému zlepšení dostupnosti zdravotní péče díky vytvoření sítě dobrovolníků, kteří žijí v každé vesnici a pomocí jednoduché mobilní aplikace mohou v případě potřeby přivolat pomoc, nemocnice se potýká s nedostatkem sanitek: pro celý okres jich má jen pět! Z nejvzdálenějšího místa může trvat i více než dvě hodiny, než pacienta přivezou. V akutních případech už může být pozdě.

Ještě méně příjemné než stonat by však bylo se tady narodit.

Z přibližně deseti porodů, které se tady každý den provádějí, je celá polovina císařským řezem. Do nemocnice totiž svážejí komplikované případy z celého okresu. Velká část dětí se rodí předčasně, protože jde o malarickou oblast, kde matky navíc často trpí anémií z podvýživy. 12 % dětí umírá už během prvního měsíce života - mimo jiné i proto, že nemocnice má jenom pět funkčních inkubátorů.

„Pokud se nám sejde více nedonošených dětí najednou, dáváme je do inkubátoru po dvou. Nebo se prostě musí na dýchacím přístroji střídat,“ vysvětluje sestra na novorozeneckém oddělení.  Přes viditelnou únavu láskyplně pohladí tělíčko pod modrým ručníkem.

Sestry mají volno jen jeden den v týdnu. Zdá se, že tady práce nikdy nekončí.  

Přesto se díky osvětě, dostupnosti antikoncepce a zvýšení školní docházky dívek podařilo ve Rwandě za posledních pět let snížit průměrnou porodnost z 6,1 na 4,2 dětí na ženu. Současně se také výrazně snížila dětská úmrtnost a úmrtnost matek během těhotenství a porodu.    

Pevně věřím, že malá Jeanette, která na svět přišla jen o pár hodin dřív, než jsme do nemocnice dorazili, a jako dva měsíce nedonošené dítě s obrovskou námahou bojovala o každý nádech, nebude patřit mezi oněch 12 procent, které za své místo narození zaplatí životem.