Hodně nebo málo – voda je problém

„Takhle se to tady nedělá!“ Vzpomínám na ten káravý pohled, když mě ráno příslušník místní ochranky přistihl ve společné umývárně. Dodnes se stydím za to, že jsem při čištění zubů nechala vodu téct. Teď už kohoutek zavírám i doma.

Nedostatek soukromí při osobní hygieně byl na základně OSN ve Středoafrické republice tím nejmenším problémem. V době mého pobytu tam probíhal ozbrojený konflikt. Co si člověk nedovezl, to neměl. Široko daleko žádný obchod; nebyl, kdo by prodával ani kupoval. Místní lidé před násilím uprchli do buše, takže pole s bavlnou ležela ladem. Obchodníci, kteří tam před tím bavlnu jezdili vykupovat, se do oblasti neodvážili z obavy o vlastní bezpečnost. V naprostém nedostatku rozhodovalo o přežití jen to, kolik máte jídla a vody. Vody především. Proto chápu, že nad mým marnotratně otevřeným kohoutkem nešlo jen tak přimhouřit oči…  

Potěšení z pití „obyčejné“ vody si člověk pořádně uvědomí až tehdy, kdy prožije velkou a dlouhou žízeň. Právě probíhající Světový týden vody je příležitostí si připomenout, jak vzácná a nenahraditelná pro nás všechny tato tekutina je.

Voda je ŽIVOT. Z vody se rodíme. Voda spojuje vše živé na této planetě.

Je to sice dost zvláštní představa, ale molekuly vody, kterou si právě zalévám čaj, už prošly půdou, oblaky a nesčetně těl živočichů žijících na Zemi. A brzy i tím mým :o)

Na misích jsem se párkrát dostala do situace, kdy se musíte rozhodnout, jestli se napít vody v rezavém barelu z minulého období dešťů - a riskovat průjem, choleru, tyfus či úplavici, nebo se nenapít a pravděpodobně umřít na dehydrataci a celkový rozvrat látkové výměny. Smrt žízní je mimochodem velmi bolestivá, protože v posledních stádiích, když se v těle vyčerpají všechny zásoby minerálů, přichází zimnice, třes a silné křeče.

Pro mě to naštěstí vždycky skončilo jen střevními nepříjemnostmi, které jsem dříve či později vyřešila léky. Pro 450 milionů lidí to je ale každodenní realita. Podle údajů OSN jich právě tolik žije v oblastech s extrémním nedostatkem pitné vody.

Voda je problém ale i tehdy, když jí je hodně.

Když se v oblastech postižených suchem objeví déšť, vyprahlá půda nemůže vodu absorbovat, což vede k záplavám, sníženému doplňování vodonosných vrstev a kontaminaci vodních zdrojů. Stojatá voda je potom zdrojem infekčních nemocí. Dlouhodobé oteplování může vést k rozvoji smrtelných patogenů ve sladkovodních zdrojích. Celosvětově jsou již teď nemoci související s vodou a hygienou jednou z hlavních příčin úmrtí u dětí do 5 let věku - každý den na ně umírá více než 700 dětí. To je 30 ztracených dětských životů každou hodinu!

Od začátku tisíciletí s vodou souviselo celých 74 procent přírodních katastrof. O nedostatku i nadbytku vody víme i v Česku své.

Co s tím? Odborníci říkají: více, lépe a moudřeji!

Voda je totiž klíčem k řešení mnoha velkých problémů, kterým lidstvo čelí. Jak zabránit šíření nemocí, když není čím si omýt ruce, kde vykoupat miminko? Jak dostat děti do školy, když se tam celý den nemůžou napít nebo si zajít na záchod? Jak bojovat s podvýživou, když chybí voda na vaření a zalévání plodin?

V různých částech světa jsem měla možnost vidět zajímavé projekty, jak vodu zajistit tam, kde zatím chybí. Sběr kvalitní dešťové vody na střechách škol v Sierra Leone. Vylepšený design a materiál kanystru UNICEF pro přenos a skladování vody. Extrémně hluboké vrty v porézní, vulkanické půdě ve Rwandě. Mnohakilometrové vodovodní systémy přivádějící vodu v Himálaji. Filtrační plošiny na solární energii ve Střední Americe. Vlnami poháněné odsolovací bóje přeměňující mořskou vodu na pitnou. Technologických inovací existuje hodně a doufám, že další a ještě lepší budou přicházet.

To nejdůležitější ale zůstává stejné: náš přístup. S vodou je na všech úrovních potřeba nakládat odpovědně a s úctou. Udržení vody v přírodním koloběhu je tím největším darem, jaký lidstvo může samo sobě dát.

Na to se pojďme napít! VODY, jak jinak :o)