Děti jako zrcadlo. I křišťálová koule.

1. červen patří dětem. Rodiče jim kupují pamlsky a každá obec, firma či obchodní centrum pro děti pořádají zábavu. Původní myšlenka, proč slavit „den dětí“, však byla jiná.

Dětství je křehké, zranitelné a nenahraditelné. Dětství je potřeba chránit. Počátky snah vyhlásit celosvětově uznaný den pro ochranu dětí sahají až do 20. let minulého století. Československo tento svátek převzalo poté, co jej v roce 1949 vyhlásila Mezinárodní demokratická federace žen jako reakci na tragické zabíjení žen a dětí v Lidicích.

Svět se však mění a dětství s ním. Časová řada výzkumu Mladé hlasy podává fascinující vhled do toho, jak se u nás změnilo prožívání dětství za posledních dvacet let.

Tak především: současné dětství je kratší. Zatímco v prvním vydání sociologické studie Mladé hlasy z roku 2001, prováděné na reprezentativním vzorku dětí ve věku 9 – 17 let, docházelo k názorovému zlomu mezi dětmi a teenagery okolo 14. roku života, dnes to je dříve – již okolo věku 12 let.

Dá se také říct, že atributy, které s dětstvím tradičně spojujeme, tj. radost ze života, důvěřivost a bezstarostnost, se z něj poněkud vytrácejí.

Více než polovina českých dětí se cítí šťastně téměř pořád. Štěstí se u nás nijak výrazně nemění, to je ta dobrá zpráva. Co se však týká důvěry vůči dospělým, institucím a společenským strukturám, ta má u dětí v čase spíše klesající tendenci. Například u lékařů klesl podíl dětí, které jim vyjadřují důvěru, o 10 procentních bodů, u učitelů to je pokles o 8 procentních bodů.

V roce 2001 dělaly dětem největší starosti škola, tresty a hádky v rodině. Finanční problémy zmínilo jen 1 procento dětí. Loni na otázku „Jaké situace ti dělají největší starost?“ odpovědělo 16 procent dětí „když nemáme peníze.“

Malí lidé by měli mít jenom malé starosti. Děti by neměly v hodině dějepisu přemýšlet o tom, jestli má rodina tento měsíc na nájem a topení.

„Chudí, ale šťastní“ v Česku neplatí, a to ani u dětí. Zatímco 76 procent dětí z příjmově silných rodin uvedlo, že se cítí šťastné, mezi dětmi z nejchudších rodin to bylo jen 30 procent.

Pro správný vývoj dítěte je také důležité mít čas na hru a odpočinek. Je dobře, že se děti rozvíjejí v kroužcích, hledají tam svůj talent, zjišťují, co je baví. V letošním dotazníkovém šetření UNICEF, provedeném na vzorku 1264 dětí ze základních škol, se ukázalo, že dvě třetiny z nich navštěvují nějaké kroužky.  Většina z nich má jeden kroužek, překvapilo mě ale, že 11 procent dětí navštěvuje 5 a více kroužků! Není to až moc? Možná i proto 34 procent dětí z 2. stupně základní školy uvádí, že nemají dostatek času na odpočinek. „Nemám čas“ se tak stává diagnózou, které nejsou ušetřeny ani děti.

A jak to vypadá s budoucností? Kdo jiný by se měl do budoucna dívat s optimismem než právě děti?

Pozitivních očekávání bohužel mezi dětmi ubývá, a to poměrně výrazně. V roce 2001 věřilo 45 procent dětí, že Česká republika bude lepším nebo mnohem lepším místem pro život. Loni to bylo jenom 27 procent.

V otevřených odpovědích děti jako důvody pro negativní očekávání uváděly „války nám ničí život“, „lidi nebudou mít peníze“, „globální problémy, energie“ nebo „lidé ničí Českou republiku svým chováním“. Naopak mezi důvody pro pozitivní očekávání se objevovaly názory jako „více zeleně“, „skončí válka, bude dost plynu“, „lepší zdravotnictví“ nebo „vyřeší se problémy, které jsou nyní“.

Berme je jako přání a současně závazek pro nás dospělé :o)

Na 365 dní v roce, nejenom na Den dětí!