Znáte ty momenty, kdy vás závan buchet z trouby, písmenka v polévce nebo melodie v rádiu nečekaně přenese do dětství?
Nebo mravenčení okolo žaludku každý nedělní podvečer, kterým se i po letech projevují obavy z pondělní písemky a školních povinností? To vše jsou situace, kdy se ozývá DÍTĚ V NÁS. Naše dětství nikdy neodešlo, nikde se neztratilo, jen jej postupem času překryly další vrstvy zážitků, poznatků a emocí.
Dětství je v životě každého člověka zcela zásadním obdobím. Nedostatečná výživa před narozením a během prvních tří let života způsobuje trvalé tělesné a mentální poškození. Podle toho, jak se k nám v dětství chovala rodina, příbuzní, naši spolužáci, učitelé, sousedé a další blízké osoby, si vytváříme představy o tom, jací jsou lidé a svět kolem. Děti, které vyrostly v laskavém prostředí, mohou věřit, že svět je relativně bezpečné místo, a hledět do budoucnosti s nadějí. Děti, které naopak prožily nepředvídatelné události, ztrátu pečovatele, obavy o svou existenci, násilí a nespravedlnost, mohou svět vidět jako temné a děsivé místo.
Jaké budou letošní Vánoce pro děti?
Ty naše se mohou těšit na spoustu dobrot, dárky pod stromečkem a dlouhé volno.
Malí Rohingové, internovaní v táboře Baudupha I v Myanmaru, který jsem v říjnu navštívila, se budou po vyučování tísnit v jednom z pár dětských center, protože v domečcích z rákosu a udusané hlíny, které jsou teď jejich domovem, nemají ani pořádné oblečení, natož hračky. A dál budou snít o zvířátkách a krajině za plotem.
I kdyby se v Jemenu Vánoce slavily, pro sedmiletého Adama bude Štědrý den jen dalším dnem v pekle. Ze svého života si nepamatuje o moc více než nečekané noční přesuny, bombardování, umírání nejbližších, strach a nedostatek. Letos v srpnu přišel o nohu, když letecká puma zasáhla jeho školní autobus. V zemi chybí pitná voda a základní potraviny, rychle se šíří cholera a ti nejzranitelnější platí nejvyšší cenu za rozhodnutí, která nemají možnost ovlivnit.
Tříletému Pierrovi z Jižního Súdánu bude letos chybět maminka. Tu mu nikdo nevrátí, ale díky včasnému zásahu lékařů a terapeutické stravě od UNICEF přežil akutní těžkou podvýživu a jeho otec s babičkou udělají vše pro to, aby za pár let začal chodit do školy a měl jednou šanci žít lepší život.
I pro dětské mnichy v buddhistickém klášteře Weringla v Bhútánu bude 24. prosinec obyčejným dnem. Díky podpoře lidí z Česka se ale ráno omyjí v nových umývárnách. A máslový čaj sudja a rýži se zeleninou k obědu si uvaří v pitné vodě, kterou tam zavedl UNICEF.
To, co se při pohledu zdálky zdá jako jednolitá hmota neznámých lidských bytostí, se skládá z jednotlivců - jsou to děti se jmény a konkrétními osudy. Některé z nich budeme obdivovat na přespříští olympiádě, jiné možná jednou uvidíme v televizi nebo zaslechneme v rádiu. A další miliony z nich budou žít ve své zemi, pracovat, pěstovat třeba čaj, který si zalijeme k snídani, nebo kakao pro čokoládovou polevu, kterou ozdobíme vánoční cukroví.
Dětství je jedinečné a nenahraditelné. Nelze jej vrátit, zopakovat nebo odložit na později, až se okolní podmínky zlepší.
Investice do dětí je tou nejlepší, jakou můžeme učinit. Jako rodiče, společnost i celé lidstvo.
Zní to příliš naivně a optimisticky? To bude tím dítětem, které se prohánělo po jesenických kopcích, zachraňovalo koťátka a za každou jedničku bylo řádně pochváleno.
Dítětem, které má důvod věřit, že je lepší dělat náš svět o něco vlídnějším a laskavějším než se nechat unášet skepsí, nezájmem a hrubostí.
Dětem v nás i ve světě přeji ty nejkrásnější Vánoce!
