Jak je možné, že současná věda a medicína nabyly tak obludných fanatických rysů a že ti, kteří vedou svatou válku s covidem, ignorují vzrůstající chaos a utrpení lidí?
Každé tmářství učí, že se život skládá z neměnných a neotřesitelných pravd, podepřených autoritou té či oné instituce. Proto každý, kdo v tento systém pravd nevěří, musí být umlčen, zatímco jeho horliví stoupenci se snaží oddálit okamžik, kdy se jejich víra zhroutí. Toť stručná psychologie svatých válek. Nicméně život či Bůh není nikdy hotov s definicí sebe sama. Poznání je proces, který není nikdy ukončen. Všichni se jednou budeme divit tomu, jak omezené vědomí máme.
Mnohé vědecké autority si ale myslí, že jejich pravdy jsou nedotknutelné (jako ony samy). Tyto pravdy jsou zpravidla jen hypotézy - neúplná a nepřesná, nezřídka mylná pochopení a vyjádření povahy všech věcí i života, jehož základní funkce nechápeme. Víra v nezpochybnitelnost vědeckých, politických nebo náboženských názorů a nezpochybnitelnost autorit těchto názorů vždy vede společnost do izolace. Ta ustrne na dogmatech a začne potlačovat svobodné myšlení.
Život nelze z vnějšku ovládat ani potlačovat. Život lze jen prožívat způsobem, který nastolí rovnováhu mezi vyspělostí duchovní a technickou či technologickou.
Chceme-li učinit náš život funkční, naše nová představa by měla znít: Život je nekonečný, stále se vyvíjející proces, který nelze zastavit a který se sám udržuje moudrostí a láskou, jíž lidský rozum stěží chápe. Proto máme právo zpochybňovat i ty nejposvátnější vědecké či náboženské názory, ale také máme právo zkoumat názory nové a zahrnout je do naší novější a širší definice života. Nikdy si ale nemysleme, že jsou tyto definice konečné.
Pravdou je, že mnohé pravdy nejsme schopni zatím pochopit a vyjádřit, protože pro ně v naší civilizaci neexistují pojmy a slova. Vždycky existuje vyšší pravda, než je ta, kterou jsme právě objevili. To, co musíme změnit, je víra ve velkého vědeckého bratra, prohlašujícího svou moc nad přírodními zákony, navždy omezujícího lásku. Modlíme se ke špatnému vědeckému "Bohu", jehož přísné vzezření má všechny rysy totalitní autority.
Životní či přírodní systém ale nelze ovládat sebezapíráním a izolací. Životní systém je větší než naše malá individuální já. S životním systémem nelze bojovat. Můžeme jen zachovat jeho funkčnost tím, že sami změníme směr, kudy se ubírá náš život. Naše spása není ve stále nových vakcínách a lécích, ale v našich myšlenkách, slovech a rozhodnutích vytvořit novou realitu. Tím si zachováme všechno krásné, co se nám na dnešním životě líbí.
