Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Návod na... Viktoriiny vodopády

Na pomezí Zambie a Zimbabwe, a co by kamenem dohodil z Botswany a Namibie, se rozkládají možná nejkrásnější a nejzajímavější vodopády světa - Viktoriiny vodopády. A přesto je většina světa zná jenom z hodin zeměpisu.

Niagarské vodopády jim nesahají ani po pás. Když píšu "ani po pás", tak si troufám si tvrdit, že to můžu srovnat velmi dobře, viděl jsem oboje s odstupem jenom pár měsíců. Ty Viktoriiny jsou zajímavější nejenom velikostí, ale zejména zasazením do panenské přírody, Niagary jsou sice také v džungli, ale bohužel v džungli velkoměsta.

Získat informace o parkování, hraničních přechodech v okolí, vízech, vstupném a podobně, ale v Africe není nikdy úplně jednoduché. Tak jak to tam vlastně funguje?

Nejjednodušší způsob, jak si Viktoriiny vodopády prohlédnout, je doletět na jedno z blízkých letišť, v zambijském městě Livingstone, nebo zimbabwském městě Victoria Falls. Na obou můžete dostat vízum po příletu bez potřeby něco předem hlásit (v Zambii tu možnost máte, ale na hranicích to neřešili, asi na tom netrvají). V Zambii vás to bude stát 50 dolarů, dvouvstupní 80 dolarů. V Zimbabwe je to levnější jednovstupní vízum stojí 30 dolarů, dvouvstupní 45 dolarů. Amerických, samozřejmě. Těmi se platí jak na přechodu, tak i přímo v Zimbabwe. V Zambii je nejjednodušší vybrat místní Kwače z bankomatu, ale vstup k vodopádům, víza i taxíky zaplatíte i v dolarech. K tomu později.

Na Zimbabwské straně je parkoviště, nic moc velké, pro několik desítek aut, ale bohatě stačilo. Parkovné se neplatí, ale není možné nechat tam auto přes noc. Vodopády od cesty a parkoviště odděluje les, do kterého je jenom jedna brána s kasou. Tam zaplatíte jako bílí turisti 30 dolarů, místí platí méně, a můžete si projít maličké muzeum a další obchůdek se suvenýry (na parkovišti jsou jich desítky).

Od brány vedou cestičky doprava, na "horní tok" Zambezi, a doleva, k hraničnímu mostu. Oba chodníky vás nakonec dovedou až k vodopádům, na "magistrálu", která se vine od jedné vyhlídky ke druhé po hraně propasti, do které, na protější straně, Zambezi padá. Pokud budete mít štěstí - jak se to vezme - a Zambezi bude v plném proudu, tak si to užijete. Voda stříká všude, odráží se od skal a přes modrou oblohu vytváří déšť, mlhu, mraky. Ale blbě se fotí. Pokud budete mít stejné počasí a stav vody jako my, budete pravděpodobně v cíli cesty pěkně mokří. Naštěstí v africkém počasí je to nejmenší problém, než dojde zpět k bráně a k autu, koridorem naháněčů do obchůdků a prodejců sošek a starých zimbabwských peněz, budete rychle osychat.

Na Zambijské straně je areál o dost menší, ale taky má své kouzlo. Vstupné je 20 dolarů, a hlavním lákadlem je most přes jedno z ramen řeky. Tedy spíš lávka. V našem případě průchozí sprcháč. Za pár desítek sekund, které potřebujete k jeho překonání, můžete zase ždímat své oblečení. Nemá to ale moc cenu. Most totiž vede v podstatě na ostrov, a budete se muset stejnou cestou vracet. A ždímat znovu. Velmi intenzivní zážitek, a úplně jiné pohledy na vodopády. Neuvidíte tady bílou, stovky metrů dlouho padající stěnu vody a pěny jak z protější strany, ale rozhodně nebudete investovaných dvaceti dolarů litovat. Všude kolem sebe uvidíte duhy, a když si nedáte pozor, budete mít duhu i v pase. Pokud můžete, nechte si ho raději na hotelu, nebo ho dobře zabalte.

Mezi zambijskou a zimbabwskou stranou vede most, který sdílejí pěší, auta a vlaky. Zní to dost hrozně, ale provoz není velký. Můžete jít pěšky, je to tak kilometr, a i když se vám dost možná budou nabízet taxikáři, nemá to moc smysl, leda byste měli víc zavazadel a nebo bylo pekelné horko, což v našem případě nebylo. Pasovky jsou jednoduché, vyřídíte vízum, zaplatíte, dostanete razítko, v podstatě na obou stranách je to stejné. Nezapomeňte se zeptat na gate pass, jeden za celou skupinu, papír, který vám povolí opustit prostor hraniční kontroly. Pokud přiletíte do jedné země a budete si chtít vodopády prohlédnout z obou stran, a zase se vrátit, potřebujete od první země vícevstupní vízum. Pokud pojedete ze Zimbabwe do Zambie a zase zpět, a v Zambii nebudete spát, ale stejný den se vrátíte do Zimbabwe, můžete na přechodu získat levnější (20 dolarů) jednodenní vízum).

Na obou stranách jsou vám k dispozici drahá lákadla jako rafting, bungee jumping (ten je na hraničním mostě) a jemu podobné adrenalinové aktivity, výlety helikoptérou nebo letadlem, procházky se lvy a podobně. Nic z toho jsme nevyužili, ceny za cokoliv z výše uvedeného jsou od sto dolarů nahoru.

Viktoriiny vodopády stojí za vidění, i kdybyste si měli udělat výlet ze sousední Botswany nebo Namibie. Z Botswany máte v podstatě možnosti dvě, můžete jet přívozem do Zambie a dále taxíkem, nebo po souši do Zimbabwe (a dále taxíkem), případně si v obou případech zaplatit cestovku, a nemusíte se o nic starat. Trochu nuda, ale co už.

Z Namibie se snáze dostanete do Zambie, přímý přechod do Zimbabwe není. Nic vám ale nebrání si přejít u vodopádů hraniční most a vyřídit si Zimbabwská víza.

Samotná města Livingstone a Victoria Falls jsou poměrně malá, nic moc zajímavé v nich nenajdete, ale jsou dobrý odrazovým můstkem pro průzkum vzdálenějších míst. V Livingstonu je etnografické muzeum, před kterým stojí busta Emila Holuba, autora první mapy Viktoriiných vodopádů. V obou městech najdete všechny kategorie ubytování, spoustu drahých atrakcí, o kterých jsem už psal, restaurace a supermarkety, kde se můžete zásobit před cestou do národních parků.

Není nemožné naplánovat si okruh Namibie-Zambie-Zimbabwe-Botswana, se začátkem kdekoliv, jen je třeba pamatovat na vízová omezení, zejména v případě Namibie, kde není možné získat víza na hranicích.

Viktoriiny vodopády jste mohli na fotkách a pohlednicích vidět tisíckrát, stejně tak jste asi tisíckrát viděli lva, slona nebo žirafu. Ale vidět je na vlastní oči je něco úplně jiného. A to všechno během pár dní, botswanské národní parky Moremi, Chobe, zimbabwské Hwange, a Viktoriiny vodopády, jsou jenom kousek od sebe. A opravdu stojí za vidění.

 

Autor: Aleš Gill | čtvrtek 14.7.2016 7:53 | karma článku: 19,41 | přečteno: 835x
  • Další články autora

Aleš Gill

Návod na ... Wadi Rum

Wadi Rum v Jordánsku je možná nejkrásnější a nejfotogeničtější poušť světa. Jenomže dostat se tam a nenechat se u toho oškubat místními cestovkami není úplně jednoduché. Pokusím se popsat, jak to tam funguje.

25.4.2023 v 8:22 | Karma: 16,51 | Přečteno: 682x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Návod na ... nová série článků

Netypická turistická místa v různých končinách světa často, a řekl bych naprosto záměrně, mlží. Mlží co se týče jejich fungování - parkování, vstupné, pohyb, co je možné a není možné. Aby místní mohli vydělat na svém know-how.

6.4.2023 v 8:14 | Karma: 11,74 | Přečteno: 271x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Švýcarský nůž cestovatele 2.0: mobilní telefon

Na cesty toho "díky" nízkonákladovým aerolinkám můžeme, nebo chceme, brát čím dál méně. Naštěstí nám často stačí mobil, který nahradí mnoho samostatných věcí, které jsme dříve vozili, využívali, a teď už nutně nemusíme.

22.3.2023 v 8:31 | Karma: 13,59 | Přečteno: 484x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Jak na společné náklady při cestování ve skupině

Napsal jsem už řadu článků o cestování, vízech, přípravě, balení věcí a různých měnách, ale asi jsem se ještě nedotknul tématu společných nákladů, placení za skupinu a podobně.

7.3.2023 v 9:16 | Karma: 14,20 | Přečteno: 482x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Batman Nigde nepil Čaj. Tři turecká města s poetickými názvy.

Přes den jsme jezdili od památky k památce, ale večer bylo fajn najít si hotel někde mimo turistické atrakce. Proč ale nespat někde stylově, nebo alespoň ve městě s hezkým, alespoň pro nás Čechy poetickým názvem.

16.2.2023 v 8:06 | Karma: 13,44 | Přečteno: 215x | Diskuse| Cestování
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné

2. května 2024  16:40,  aktualizováno  18:53

Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...

Poslanci kývli na zákaz prodeje zemědělské půdy cizincům ze třetích zemí

3. května 2024  5:16,  aktualizováno  10:03

Přímý přenos Vyšší ochranu nejkvalitnější zemědělské půdy schválila Sněmovna. Nemají na ní do budoucna vznikat...

Byty za peníze z korupce. Vyšetřování na Ukrajině ukázalo na nemovitosti v Praze

3. května 2024

Premium V tuzemské bezpečnostní komunitě se už dlouho spekuluje o tom, že část milionů z korupce kolem...

Status umělce nemá nic společného se socialismem, hájí se ministr Baxa

3. května 2024

Vysíláme Vládou prošla novela zákona, která přichází s novým pojmem: status umělce. V Rozstřelu o návrhu...

Do školy v Litvínově vnikl muž. Policie ho pak našla v obchodě, kde kradl

3. května 2024  8:31,  aktualizováno  9:52

Několik policejních hlídek včetně psovoda a speciální pořádkové jednotky zasahuje u gymnázia v...

  • Počet článků 245
  • Celková karma 19,46
  • Průměrná čtenost 1413x
Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené články

Oblíbené stránky