Návod na ... nová série článků
Jenže nechápou, že značná část západních turistů se jen velmi nerada vydá napospas místní cestovce, místnímu expertovi, který vám vše ukáže. Rozhodl jsem se po řadě let vrátit k sérii "Návod na..." která měla vlastně dosud jenom dva díly. Vznikly v podstatě náhodu, nezávisle na sobě, jsem před sedmi lety napsal Návod na... Viktoriiny vodopády a před dvěma a půl Návod na... Safari v Tanzánii. Dříve jsem o nich neuvažoval jako o sérii, proto je to série nová, byť se v podstatě vracím ke staršímu tématu.
Do budoucna bych chtěl popsat zajímavá místa, na kterých jsem byl, a vysvětlit, jak to tam vlastně funguje. Protože samotného mě vždycky trochu naštve, když nevím a netuším. Třeba takové Macchu Pichu. Tam jsem nebyl, ale už jsem to trochu zjišťoval. Jsou tam v podstatě tři přístupové cesty, jedna pěší, a dvě vlakem. Dostanete se do města Aguas Calientes, odříznutého od peruánské silniční sítě, a pak musíte někde nějak zařídit nějaké povolení, vstupenky, být v určitý čas na určitém místě, můžete se nechat vyvézt nahoru autobusem, můžete jít pěšky... ale detaily, ty musíte pracně dohledat.
Stejně tak mě fascinují třeba Mazurská jezera. Jakožto člověka naprosto nepolíbeného vodáctvím, jachtařením, plachtěním, kotvama, a podobnýma mokrýma věcma (s výjimkou potápění) je to pro mě velká neznámá. Jak to tam funguje? Co tam mám dělat, nebo spíše co tam můžu dělat, pokud nemám žádné papíry, chtěl bych někam dojet autem a zaparkovat, přesednout na nějakou předpřipravenou loď a nechat si ukázat nějaké místní zajímavosti. Existuje nějaký spolek, který vám jezera ukáže? Jsou na jezerech nějaké lodi, které berou turisty? Odkud vyjíždějí, kam jedou, co tam uvidím a co to stojí? Hodně otázek, nicméně žádná jednoduchá odpověď. Když mi někdo řekne: když do Polska, tak určitě Mazurská jezera, řeknu si fajn, ale... jak? Jak to funguje? Není na to nějaký návod?
Občas mám pocit, že je jednodušší dostat se na severní pól, než pochopit, jak fungují věci, které jsou naprosto běžně navštěvované tisícovkami turistů denně a máme je téměř za humny. Know-how, to je právě to, co se špatně získává. Získávali jsme informace z různých papírových průvodců typu Lonely Planet, dnes hledáme po různých Tripadvisorech a dalších webech. Jenže ty základy, jak to tam funguje "bez cestovky", se hledají někdy opravdu špatně. Většinu "know-how" si právě důsledně střeží místní průvodci a místní i zahraniční cestovky, kteří na místo pořádají výlety. S pořádnou marží.
Právě jsem se vrátil z Jordánska. Protože jsem si o jednotlivých místech v Jordánsku (byť jsem tam byl již čtyřikrát a teď po páté) vyhledával informace, na sociálních sítích mi téměř neustále vyskakovaly reklamy na "výlet do Jordánska". Týden, dva dny u Mrtvého Moře, Petra, Wadi Rum, dva dny u Rudého Moře a jedeme domů. Bratru za 45000 Kč/os. a podobně. Naši čtyřčlennou skupinu 11 denní výlet vyšel na podobnou částku dohromady (plus letenky, které můžete koupit za 1000 ale taky za 10000, my jsme byli na spodní hranici). Jasně, nespali jsme ve čtyřhvězdičkových hotelech, ale různých nájemních bytech za 15-20€ na osobu a den, nejedli jsme ve vybraných restauracích, ale v jídelnách s místními.
Návod na Mazurská jezera vám neposkytnu. Nebyl jsem tam, asi bych rád. Neposkytnu vám návod ani na jednoduché atrakce, tisíckrát popsané nebo jasně vysvětlené přímo na webu provozovatele. Jak se dostat na Karlštejn, Neuschwanstein nebo El Escorial si jistě vygooglíte sami. Nebo najdete na mapě parkoviště, mapku, vstupní bránu, pokladnu a celé si to poskládáte.
První místo, které bych chtěl do podrobna rozebrat, je Wadi Rum. Nejkrásnější poušť světa. Protože právě to splňuje hlavní definici: nedá se nikde zjistit, jak to tam chodí. Jak to tam funguje. Všeobecná snaha je, abyste si našli hotel, cestovku, a ti vám cestu zařídí. Za minimálně dvojnásobné peníze, než když ... si přečtete můj příští článek, zjistíte, jak to tam chodí a na co si dát pozor, a vyrazíte na vlastní pěst.
Dalším místem, které bych chtěl do podrobna rozebrat, je Petra. Jeden z nových sedmi divů světa, přesto nenajdete pořádnou mapku, informace jsou kusé a tak se na vás místní budou snažit vydělat. Úplně nesmyslně. Nám třeba nabízeli odvoz na parkoviště. Za 10 jordánských dinárů na osobu, tj. cca 50€ za naši skupinu. Za... a to se podržte, 650 metrů cesty. Ano, bylo to do kopce. Ale...
Další místa, která se mi honí hlavou a která by stála za samostatný článek v edici "Návod na..." jsou třeba Černobyl, Faerské Ostrovy, Angkor Wat nebo třeba návod na koupání v Mrtvém moři. Nebo na cestování Shinkansenem. Zajímalo by vás něco z toho, nebo tápete něke jinde, našli jste můj článek o nějakém zajímavém místě a chtěli byste znát více detailů? Napište do komentářů a já se třeba k tématu vrátím.
Aleš Gill
Titanic z Wishe
Není pětihvězdičkový hotel jako pětihvězdičkový hotel, ač se to tak z katalogů cestovních kancelářů může zdát. A není „luxusní plavba“ jako „luxusní plavba“. Možná jen na první pohled.
Aleš Gill
Návod na... Jordánsko
Stabilní země v neklidném regionu. Kousek do Gazy, Západní břeh, Libanon, Sýrie, Irák. Fajn parta, kterou chcete mít za sousedy, když se chcete profilovat jako turistická země. Navíc si Jordánsko lidi pletou s Jemenem.
Aleš Gill
Putování střední Amerikou
Jako by to nikdy nikdo nevyzkoušel. Půjčit si ve střední Americe auto a jezdit přes hranice. Jde to? Jde, ale není to zrovna snadné. Pokud byste si o tom chtěli přečíst více, nebo Vás tento region zajímá, čtěte dále.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 27. - Čtrnáct dní otevřených dveří
V únoru tohoto roku (2025) proběhla médii celého světa zpráva: po pětileté pauze způsobené pandemií covidu se pro zahraniční, západní, turisty znovu otevírá Severní Korea. Jak to celé bylo doopravdy?
Aleš Gill
Návrat do Lvova
Je to téměř deset let, co jsem napsal jeden z mých nejčtenějších článků tady na blogu. Psal jsem o Lvově a do Lvova jsem se od té doby vydal ještě dvakrát. Pak přišel covid, válka, a mě se po Lvově tak trochu zastesklo.
| Další články autora |
Přes sto let staré turbíny stále pracují. Česko ukrývá unikátní průmyslové dědictví
Voda, turbína a poctivé řemeslo. Zdánlivě jednoduchý princip dokáže fungovat neuvěřitelně dlouho....
Chytrá mapa ví, kde rostou! Dirigent Národního divadla našel hřiby jako z pohádky
Po dlouhém suchu se situace v českých lesích konečně mění. Aktuální mapa Českého...
Trolejbusy, jaké Praha ještě neviděla: policejní, obojživelné i popelářské vozy
Co kdyby po Praze jezdil trolejbus pro prezidenta, policejní hlídku nebo třeba popeláře? A co...
Nový James Bond už je údajně vybraný. V tomto článku si přečtete jeho jméno
Jack Lowden, Callum Turner, Jacob Elordi, Paul Mescal, Harris Dickinson a Jack Barton. Jedno z...
Stoleté stroje z Koh-i-nooru zůstanou ve Vršovicích. Továrna dostane nový život
Vršovická továrna Koh-i-noor se po letech uzavřeného provozu promění v novou část města. Historické...
Jako doktoři, k nimž chodí elektrárna na kontrolu. V Brně začal výcvik operátorů
Dva roky výcviku v brněnském školicím centru a pak práce v blokové dozorně v jaderné elektrárně....
Sbírky Alšovy galerie a jihočeských muzeí si mohou lidé prohlédnout on-line
Archeologické nálezy, historické zbraně, lidové kroje, umělecká díla nebo přírodovědné exponáty z...
V Hradci Králové vznikne coworkingové centrum pro studenty a firmy
V areálu krajského úřadu v centru Hradce Králové vznikne coworkingové centrum pro studenty a...

Pronájem domu 1+kk, 25 m2 + zahrada 120 m2, Praha 10 - Strašnice
Přetlucká, Praha 10 - Strašnice
15 499 Kč/měsíc
- Počet článků 255
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1453x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.






















