Na letišti dvě hodiny předem? Zbytečné?
Vracím se ze služební cesty do Bruselu. Nejezdím tam pravidelně, neznám dopodrobna tamní letiště, neznám finty a zkratky jako v Praze. Cesta před dvěma dny z letiště na hotel mi trvala půl hodiny a tak předpokládám podobný čas i pro ranní cestu z centra.
Nemám odbavené zavazadlo a jsem odbavený přes internet. Úplně v pohodě stačí, když z hotelu vyrazím dvě hodiny před plánovaným odletem, že? Na nádraží to mám pěšky pět minut. Vlak na letiště jede za deset. Ale nějak nejede. Dáváme někomu přednost, pořád někde stojíme. Odlet je o půl desáté a je čtvrt na devět, když vystupuju z vlaku. Mám tedy hodinu a čtvrt. Jak jsem psal výše, na odbavení nemusím, to mi ušetří hodně času, nějak nespěchám. Proč taky.
Vyjedu první eskalátor z nádraží k terminálu a tam je jakási kontrola. Namátková. Nikoho si nevybrali... jen mě. Sken zavazadla, průchod rámem, dvě minuty. Žádný stres. Ten ale přichází, když dojdu k bezpečnostní kontrole. Jsou tady čtyři fronty. Jedna expresní, VIP, pro business a první třídu. Ostatní pro nás, ekonomisty. Jsem odnavigován do té první, hned vedle VIP. Čekám. Pět minut. Deset. Patnáct. Když už se skoro dostávám na řadu, jeden ze dvou skenerů, které má naše fronta, je odkloněn pro VIP, kteří teď mají tři skenery a my jeden. Dalších pět minut. Do odletu zbývá čtyřicet pět minut.
Projdu rámem, rám nepípá, ale jsem náhodně – asi podle ksichtu – vybrán k detailnější prohlídce. Stěry rukou, kontrola nějakým spektrometrem či co to je. V pořádku. Zavazadlo je v pohodě, ale po výjezdu z rentgenu byl lavor s mým notebookem, bundou a zubní pastou odkloněn na kolej k detailnější prohlídce.
Čeká se, odkloněných zavazadel je víc a personál to nestíhá. Můj notebook je ale nějaký zvláštní. Personál na něho kouká a kamsi volá. Za chvíli přichází uniformovaný člověk, asi policajt. Dělá zase stěry, spektrometr, pohoda jazz.
Minule to na bránu bylo dobrých deset minut pěšky, dneska infopanel ukazuje jenom pět. Do odletu 36 minut. Vypadá to dobře. Stihnu to. Přicházím k bráně a už se nastupuje. Je tady už jen asi 30 lidí, další ale nejspíš přišli ještě za mnou. Dobře to dopadlo, ale mohlo být hůř:
1) Letím ze solidního, civilizovaného letiště, kde všichni umí anglicky. Při letu z rozvojové země, nebo země, kde se nedomluvíte, je dobré přidat si půlhodinu rezervu.
2) Bruselské letiště má jenom jeden terminál a nemá žádné přesuny vlaky mezi budovami a podobně. Pokud odlétáte z takového letiště, je dobré si přidat dalších 15 minut, ikdyž přesně víte, ze kterého terminálu máte letět.
3) Letím v rámci Schengenu. Žádná pasovka. Na pasovku je dobré přidat si 15 minut.
4) Nemusel jsem na check-in. Ten může trvat deset minut. Ale taky hodinu a půl.
5) Nevíte, co se může stát. Můžete se znelíbit imigračnímu úředníkovi, můžete ztratit lístek na vlak a bude vám nějakou dobu trvat, než se vůbec dostanete přes turniket z nádraží na terminál. Můžete si cestou k bráně všimnout, že jste na bezpečnostní kontrole nechali občanku, pas, palubní vstupenku, mobil. Že se vám to stát nemůže? Souhlasím s vámi. Dáte ale ruku do ohně za všechny ve vaší skupince?
Vždycky, když cítím zodpovědnost za skupinu, tak ji tlačím k tomu, abychom byli na letišti s rezervou. Jasně, v Praze, let do Schengenu, mimo špičku, bez zavazadla, když to tam znáte a víte co děláte, se dá letadlo stihnou s příjezdem 40 minut před odletem, ale v Dubaji (velké letiště), Bamaku (rozvojovka) nebo v nějakém čínském zapadákově (nedomluvíte se), jsou dvě hodiny holé minimum, jistější jsou hodiny tři.
Amatér, já to vždycky stihnu ikdyž přijedu hodinu předem, říkáte si teď možná. Mám ale něco nalítáno a vím, že je vždycky lepší chvíli čekat, než stresovat a pak řešit, jak se dostat domů, když letadlo uletělo a další letí za tři dny a je plně obsazené.
Život je kouzelný v tom, že ikdyž se připravíte sebelíp, musíte řešit překážky, které jste nečekali. Stávka MHD – na letiště nic nejezdí a sehnat taxi je nadlidský výkon. Taxikář vás vyloží na špatném terminálu a je vaše chyba, že jste si to neohlídali. Taxík domluvený na pět ráno jednoduše nepřijede. Nebo vám prostě zruší let a musíte to nějak řešit. A takové věci se prostě občas stanou, je to statistika. A pak je lépe být připraven alespoň na ty očekávatelné překážky.
Ilustrační foto: https://www.pexels.com/
Aleš Gill
Záhada bohnického paneláku
Pokud se k vám dostaly analýzy volebních výsledků, mohli jste si ve svém okolí povšimnout některých zvláštností. Sousední vesnice třeba volila jinak, než vaše, nebo než je průměr. Na našem sídlišti volil zvláštně jeden panelák.
Aleš Gill
Dvě tváře Mexika
Mexiko vnímáme jako zemi turistickou. Pyramidy, moře, pláže, turisti. Na druhou stranu tam vyjma několika destinací zahraniční turisty skoro nepotkáte. A pak je to země kartelů, nebezpečná, ale zároveň se tam utíká před zákonem.
Aleš Gill
Neznámá místa 11 - Africký Kandahár
Amerika se vcelku logicky dělí na Severní a Jižní. Mezi nimi je uzoučký pruh země zvaný Panama. Pro znalé spíše Darien Gap. Nicméně i Afrika je podobně rozdělená, jen to na mapě není na první pohled vidět.
Aleš Gill
Neznámá místa 10 - Zelené peklo uprostřed Mexika
Osm hodin jízdy autem severně od Mexico City leží místo, o kterém jste nejspíše nikdy neslyšeli. Uprostřed neprostupné džungle a hor je zahrada, která - kdyby byla v Evropě - bude v učebnicích a obležená davy turistů. Ale není.
Aleš Gill
Neznámá místa 9 - Poslední nosorožci na rovníku
Čas od času zprávami proběhne informace o skupince posledních nosorožců tuponosých (bílých) severních. Dvůr Králové nad Labem a nějaká rezervace Ol Pejeta kdesi uprostřed Afriky. Místo, kam se nikdy nepodíváme. Nebo ano?
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Záplavy na jihu Brazílie si vyžádaly desítky obětí, přehradám hrozí kolaps
Rozsáhlé záplavy, které v těchto dnech sužují jih Brazílie, mají nejméně 29 obětí. Dalších 60 lidí...
Soud poslal na čtyři roky do vězení kapitána lodi, na které uhořelo 34 lidí
Americký soud poslal na čtyři roky do vězení kapitána lodi, při jejímž požáru zahynulo v roce 2019...
iDNES Premium jen za 49 Kč na 3 měsíce. Získejte i vstupenky na MS v hokeji
Před blížícím se mistrovstvím světa v hokeji přichází iDNES Premium s mimořádnou akční nabídkou....
Poslanci omezí prodej půdy cizincům, změní zákon po havárii na Bečvě
Sněmovna má v pátek na programu vyšší ochranu nejlepší zemědělské půdy, novelu vodního zákona...
- Počet článků 245
- Celková karma 19,46
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.