Kladu si hloupé otázky?
K podobným úvahám mě přiměl Dan Přibáň. Ve svých filmech několikrát opakuje: První Trabant tady a támhle. Tak vysoko ještě žádné dvoutaktní auto nevyjelo. První Trabant, který dojel z Evropy na Střelkový mys. Má pravdu, nebo jsou to jenom velkohubá prohlášení? Proč by ji neměl, dokud mu ji nikdo nevyvrátí, tak ji prostě má. Ale dává v podstatě odpovědi, já si spíše kladu otázky...
Když jsem dojel na stanici Moat na Ohňové zemi a zaparkoval před nejjižnějším domem, ke kterému vede cesta z civilizace, kladl jsem si otázky. Máme v tu dobu zrovna nejjižnější auto na světě? Jezdí nějaké auto po Antarktidě? Nebo je nějaký ostrůvek, kde si mezi domkem a políčkem někdo vozí zadek v omšelém Landroveru, ještě o něco jižněji? Neznám na ně odpověď.
Když jsem projížděl Salanžským tunelem v Afghánistánu, procházel se po starém bazaru v Kábulu a povídal si na kopci nad městem s jedním z mála místních, který uměl anglicky, byl jsem tam v jedenadvacátém století jeden z prvních Čechů – nevojáků, nenovinářů? Ale kolik jich tunelem projelo? Kolik si koupilo hrneček s afghánskou vlajkou na kábulském trhu? Kolik Čechů, a kolik turistů vůbec? Vojáci tam zřejmě moc nechodí, ti se bojí vystrčit nos mimo základnu (a nemám jim to za zlé – jsou snadný terč). S kolika turisty si ten anglicky mluvící klučina, kterého jsme potkali, měl možnost popovídat?
Před pár týdny jsem na letišti v Chicagu vracel auto. Když jsme si ho před čtrnácti dny půjčovali, co asi mělo za sebou? Kolik amerických států vidělo? A teď, po návratu, jich vidělo 48. Kolik takových aut je? A kolik jich je v amerických půjčovnách? Jedno? Dvě? Tři?
A vůbec, kolik Američanů navštívilo všech 50 států? Mě chybí už jenom Aljaška. Nebo kolik občanů EU navštívilo všechny členské země? Pozvali mě do rádia jakožto „sběratele zemí“ a vůbec různých jiných zářezů na pomyslné pažbě, a ani tak jsem nenavštívil (zatím) všechny. Pořád mi uniká Portugalsko, Finsko a Kypr.
Ptám se sám sebe cestou do KLDR, a ptám se i cestou zpět. Ve tvářích Severokorejců se mísí všechno možné. Obavy? Strach? Překvapení? Co si o nás, západních turistech s drahými foťáky myslí? Co jim o nás říkají na ideologických školeních? Umí některý z nich, běžných lidí na ulici, anglicky? Nebo anglicky umí jenom ti, co odposlouchávají pokoje v hotelích pro západní návštěvy? A odposlouchávají je skutečně? Rozumí i česky? Co je v KLDR ještě pravda, a co je Potěmkinova vesnice a propaganda?
Žijeme v době, která skýtá neskutečné možnosti. Všechno se dá najít na internetu. Máme Wikipedii, máme překladače stránek z různých obskurních jazyků. Máme mapy celého světa v mobilu - už se prakticky nemůžeme ztratit. Všechno se dá vygooglit. Tak OK. Najděte mi odpovědi na mé hloupé otázky...
Aleš Gill
Neznámá místa 8 - Historie mezi slony a nosorožci
V Africe jen zřídka nacházíme historické památky. Pyramidy, Kartágo, Velké Zimbabwe a Timbuktu. Tím to tak končí. Jenže i v Keni se nám podařilo "objevit" město Gedi, které je stejně staré jako Timbuktu, jen se o něm příliš neví.
Aleš Gill
Výlet do Královce: 2019 vs. 2024
Píše se 13. července 2024 a je to přesně 5 let, co jsem se poprvé vydal do Královce, tehdy ještě Kaliningradu, ruské exklávy obklopené Evropskou Unií. Podíváme se, jaké bylo cestování tehdy, a jaké je dnes.
Aleš Gill
Poděkoval někdo volebním komisím?
Tyhle komunální volby jsou fakt nářez. Hlavně ve velkých městech máme přes tisíc kandidátů, volíme do zastupitelstev měst i městkých částí. A ten neviditelný aparát, který výsledky zpracovává, zůstává téměř nepovšimnut.
Aleš Gill
Bez zemního plynu v Norsku a falešný nejsevernější bod Evropy
Nebojte, tenhle článek nemá se současnou situací nic společného. Jen to, že jsme s autem na zemní plyn v Norsku dojeli do míst, kde žádný zemní plyn nebyl. A to autem, které to bez něj moc neumí. Byla to docela legrace.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 25. - U severokorejského fotografa
V Severní Koreji není nic tak přímočaré, jak by se mohlo zdát. Jít na začátku září o krásném, horkém víkendu do akvaparku? Nelze, je dnes zavřený. A ani tak banální věc, jako zařídit si pasové fotky, není v KLDR samozřejmá.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
- Počet článků 245
- Celková karma 19,46
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.