Volíte Karla? A je to opravdu on?

Václav Bělohradský v sobotním Právu kritizoval prezidentskou kampaň Karla Schwarzenberga (lépe řečeno jeho volebního týmu a jednotlivců z řad umělců) za to, že vytváří simulakrum a používá fetišistickou logiku. To spočívá v tom, že „mediální simulakrum (kníže Karel) nemá nic společného s působením Karla Schwarzenberga v českém politickém systému.“

Zajímavý je pro mě právě postoj tolika uměleckých podporovatelů Karla Schwarzenberga. Mezi kandidáty mohli v prvním kole stát spíše za Vladimírem Franzem či Táňou Fischerovou, jako za čistě uměleckými kandidáty, kteří navíc důležitost kultury pro Českou republiku zdůrazňovali nejvíce a označili ji za náš klíčový vývozní artikl. Bělohradský dále popisuje paradox, kdy Schwarzenberg jako předseda TOP 09 má spoluzodpovědnost za ministry kultury za tuto stranu, kteří si nevedli, kulantně řečeno, zrovna nejlépe. Přesto, píše: „kulturní fronta olizuje nohu, která ji kopla.“ Zajímavé a trefné, ostatně včera svým způsobem viditelné na „zdivočelé“ reakci pánů Bočana a Stránského na to, že si Martin Dejdar dovolil sdělit svou volbu.

Čím to? Z jakého důvodu je také mladými a umělci tak nadšeně přijat odznak se Schwarzenberem zpodobněným jako pankáčem? Klobouk dolů před volebním týmem, který představitele vládního establishmentu naservíruje veřejnosti jako pankáče, tedy zarytého bojovníka proti němu. Důvod „volby Karla“ nevidím ani tak v sentimentální představě „starých dobrých monarchistických časů,“ které může postava knížete navodit. Zdá se mi, že se lidem spíše postupně vytrácí obličej Karla Schwarzenberga jako předsedy TOP 09 a na jeho místě se vytváří nejasný obraz Václava Havla. Nevolí se Karel, ale jeho bývalý šéf Václav. Chce se naznačit návrat k Pravdě a Lásce a Václavu Havlovi, ale jaksi to podle některých nemůže jít jinak než klikatou cestou skrze někdejšího Havlova spolupracovníka, byť představitele vládní strany, se kterou veřejnost (ani ta kulturní!) není nikterak spokojena.

Z průzkumů dlouho nic nenaznačovalo, že by Karel Schwarzenberg měl nějakou šanci. Ano, můžeme tyto průzkumy zpochybňovat, nicméně nemůžeme je odmítnout jako lživé ze své podstaty. Mohutné zvýšení preferencí Karla Schwarzenberga naznačuje, že tábor jeho skalních příznivců zdaleka není tak široký, jak mohou zástupy označkovaných studentů napovídat. Myslím, že se spíše projevila tradiční česká vlastnost nepřát favoritům. Katalyzátorem této vlastnosti pak byly nepochybně jasně zaměřené debaty Zeman-Fischer na komerčních televizích, které oběma kandidátům spíše podřízly větev a přidaly vítr do plachet Karla Schwarzenberga. Nicméně to napovídá faktu, že lidé spíše než aby volili Schwarzenberga jako takového, volí spíše Anti-Fischera, popřípadě Anti-Zemana.

V kampani před druhým kolem se mohl Miloš Zeman na odkrývání tohoto mediálního simulakru a ne úplně stabilní podpory svého protikandidáta zdárně zaměřit. Zpočátku to tak dokonce vypadalo, slušnou ukázkou toho byla jeho reakce na projev Karla Schwarzenberga po vyhlášení výsledků voleb, kdy vyzdvihl jeho působení v TOP 09 a označil jej za kandidáta přítomnosti. Nicméně svou trpělivost dlouho neudržel a snížil se k otevření tématu Schwarzenbergova dlouhého pobytu za hranicemi a především otázky sudetských Němců. Místo postupného oslabování vlivu mediálního konstruktu Schwarzenberg a poukazování na neúspěchy vlády sám sebe shodil hraním na populisticko-národnostní notu. Mohl těžit z toho, že se zpočátku snažil podat souboj ve 2. kole jako souboj levice-pravice a držet tak i kampaň před druhým kolem na korektní úrovni (mezi kandidáty samotnými) kola prvního. Ne, štěkavost táborů obou příznivců se v Zemanově případě přenesla i na rovinu kandidátů.

Ve volbě a) Zeman, b) Schwarzenberg se mi tak nejvíce zamlouvá c) jiná možnost. To je ale dáno nejen jejich zmíněnými nevýhodami, ale i výhodami. Oba si zaslouží uznání za své znalosti, zkušenosti a také jisté zásluhy pro Českou republiku. Jsem dalek jednoduchého odsuzování obou z nich, které zaznívá z táborů jejich kritiků, protože ve funkcích, které zastávali, bych si jistě nevedl lépe. Nicméně pokud žádný kandidát podle mého soudu druhého znatelně nepřevyšuje, navíc když jde o prezidentskou volbu, která je v našem systému přece jen volbou druhého řádu, je nevolba taky volba. Tak jen doufám, že se mnou za tohle nikdo nerozváže spolupráci. Dobrý večer.