Týden s amnestií aneb Kopnout si do Klause

Uplynulý týden se nesl jednoznačně ve znamení diskuzí o amnestii, která snad i překryla tradiční evergreen posledních týdnů, tedy otázku koho volit. Způsob reakce na amnestii mi však přijde poněkud nešťastným.

Nevím, co se komu z vás hnalo hlavou přímo při sledování projevu v přímém přenosu. Já jsem byl docela spokojený, respektive jsem to přešel s tím, že amnestie vězňům udělá radost. Jejich rodinám taky. Těm, komu vězni neplatili alimenty nebo něco ukradli sice už méně, ale pak jsem si řekl, že gesto milosti je v dnešní nepřející době potřeba.

Následně jsem se v médiích začal pročítat seznamy jmen různých korupčníků a z množství článků se dalo vycítit jakési napětí. „S Berkou a spol. je zastavené stíhání, Tuneldědek a kol. poslali svoje kamarádíčky na svobodu,“ tak by se dala vystihnout nálada v diskuzích. Média vycítila žhavé téma a dále nás krmila dalšími známými jmény, na která se amnestie vztáhla, případně zprávami o tom, kde se propuštění poprali. Na 99% propuštěných a možný přínos pro ně se zapomnělo. Českou veřejností byla celá amnestie šmahem zavržena. Několik jmen stíhaných (více než 8 let!) za korupci pro ni přebilo cokoli pozitivního, zmíněné v předchozím odstavci.

V diskuzích proti amnestii se spojily dva trendy současného českého veřejného diskurzu – protikorupční a protiklausovské „nadšení“ – a ruku v ruce vyústily ve snad nejpodepisovanější petici českého internetu. Polívčičku si nezapomněl přihřát nikdo – prezidentští kandidáti, známé osobnosti, intelektuálové v mediálních komentářích, zástupy lidí, kteří se definují jako slušní občané, v diskuzích pod nimi, popřípadě na facebooku. Jeden diskutující pro to použil zajímavý výraz – farizejské maloměšťáctví. Korunu tomu nasadili ve školách a na úřadech, když začali sundávat Klausovy portréty ze zdí.

I když je sundávání portrétů poměrně zajímavý projev nesouhlasu (osobně taky považuji jejich umístění ve třídách za zbytečnost), tak jej, a petici zvláště, považuji za jednoduchý protest, který lidi nic nestojí, a navíc směřuje proti věci, se kterou nemohou nic udělat. Proč se veřejnost neorganizuje v pozitivních věcech, které směřují proti korupci? Proč jsem předtím, než sněmovna konečně schválila omezení anonymních akcií, nezaregistroval výraznější apely na politiky, aby přijali jejich zákaz? Obávám se, že důvod bude v tom, že zatímco třeba volání po omezení anonymních akcií či pro průhlednější financování politických stran je bojem s ne moc dobře viditelným soupeřem, u petice proti amnestii je jasným terčem Václav Klaus. Naštvaná veřejnost dlouho hledala cíl, kde si vybít svou zlost. Až přišla amnestie a svou energii zaměřila kopem do Klause.

Lidé se podivovali, co za tak širokou amnestií stojí. Nevím, stejně jako nevím, co je důvodem tak bouřlivé reakce, pro mě neočekávané. Co může být motivem toho, že Václav Klaus nevztáhl výjimku na hospodářské trestné činy, jako třeba Ivan Gašparovič v jeho amnestii na Slovensku, kterou jsem chtěl ve srovnání s tou naší dát skoro do uvozovek? Jsou pravdivé teorie o tom, že chtěl zamést stopy z privatizace, jak jsem se někde dočetl? Nemyslím. Jednak to není pouze Klausova amnestie, a i kdyby byla, důvodem by byla spíše jeho zpupnost proti všemu módnímu (což mu v mnoha případech zazlívám) – výjimkou korupčních činů nechtěl udělat gesto. Gesto, které by v jeho chápání bylo jednodušší než amnestie sama.

Závěrem je dobré si uvědomit, že amnestie neznamená, že společnost přestane činy, o kterých se v souvislosti s ní vytrvale mluví, trestat. Tento krok neříká zločincům, že si mohou dělat, co chtějí. Naopak, její jednorázovost, neočekávanost a kontroverznost a v důsledku toho bouřlivá reakce veřejnosti znamená, že další prezident už žádnou nevyhlásí. Česká veřejnost tak napříště nedostane na zlatém podnose cíl pro svůj (špatně mířený) kopanec, ale dostane příležitost svou část energie, kterou si rezervuje pro protikorupční nadšení, využít někde jinde. Dobrý večer.