Proč jsem se rozhodl psát blog? Protože bojuji s větrnými mlýny a můj kůň je znavený a zbroj rozbitá. Ale vážně.Chci psát o Prlovské tragédii. O jedné z tragédií, které jsou málo známými, přesto však nesmírně silnými příběhy stejně jako Lidice. Nikdo z kompetentních politiků nebyl schopen a asi ani není politická vůle napravit křivdu jež se stala Prlovu, malé Valašské vísce, která byla vypálena 23.4.1945 nezasadil se o to aby byl naší vesnici přiznán status Národní kulturní památky, jenž jí bezesporu patří, stejně jako například blízké Ploštině, která je mnohem známější.
Ale proč ? Vyzývám historiky, politiky i veřejnost k diskusi na toto téma, já přispěji poznatky z posledního půl roku studia archivních materiálů ukazujících na fakt, že do pasekářské osady Ploština dorazila první skupinka partyzánů vedená prlovským občanem Tomášem Polčákem – Šebíkem na Boží hod 1944. Prlovský oddíl vzniká oficiálně 15.10. 1944, ale to je podle mě jen datum první akce. K založení skupinky odbojářů dochází již v září. Pro mnohé historiky bude novinkou, že tedy Ploštinský oddíl vznikl z oddílu Prlovského a ne naopak, jak se dosud prezentuje. To jen komunistická nomenklatura si Ploštinu vybrala proto, že z občanů vypálených pasek, zbyla jen hrstka a to se hodilo na konání velkých monstrózních akcí, které neměl kdo kritizovat, protože vesměs zapomínaly na statečnost pomocníků partyzánů a hrdiny dělali i s lidí, kteří s odbojem neměli nic společného.
Do Prlova se odvážili jen skuteční partyzáni a novináři i kdyby chtěli o Prlově až do roku 1972, kdy začal Roman Cílek psát o Prlově knihu, která vyšla až po více než deseti letech v roce 1985 pod názvem Smrt na prahu života. Tato kniha je velmi dobře napsaná a až na pár nepřesností v datech a akcích je přesná, ale co je nejpodstatnější poprvé se tady objevuje jméno Kurt Werner Tutter SS- oberscharfürer rodák z Prahy, který byl se svým nadřízeným SS- obersturmfürer Walter Pawlovskim i na Ploštině, takže obě tragédie nesou totožné znaky a mají je na svědomí stejné jednotky. Ve výčtu důstojníků nesmíme zapomenout na SS-obersturmfürera Ericha Wineckeho, velitele Zur besonderen Vervendung komanndo No.31 – to znamená komando k zvláštnímu určení číslo třicet jedna.
Vše si můžete vyhledat v archivech ve Vsetíně a v Praze. Do Brna se zřejmě nedostanu, protože bych potřeboval finanční prostředky na výzkum archivních materiálů (cesta tam,týden pobyt,cesta zpět) to si prostě nemohu dovolit, protože rodinný rozpočet jsem již zatížil tak, že méně tolerantní žena by dávno bouchla dveřmi a já jsem manželce slíbil, že své bádání omezím pouze na Vsetín, který je nám dostupný. Tohle je ten menší problém.
Větší problém je nárůst neonacismu, rasismu, xenofobie a nezájem drtivé většiny škol o naši národní historii prostřednictvím míst jako je Prlov, Ploština, Zákřov, Český Malín, Ležáky a Lidice, ale Lidice jako státní příspěvková organizace má ročně tolik peněz, že bychom za ně postavili nové muzeum a ještě by jsme byli schopní vytvořit smysluplné projekty z EU, které již mimochodem běží, ale to jedině zásluhou nadšenců, kteří obětují této věci tolik času, že by měli dostat vyznamenání za zásluhy. Abych byl konkrétní mluvím o projektu Život a historie vypálených obcí aneb, znáte nás? Což byl velký počin Místních akčních skupin Hlinecko, Hornolidečsko, Ploština, Šumperský venkov a patnácti škol v okolí těchto MAS. Duchovní matkou projektu byla ing. Ondráčková z MAS Hlinecko a garantem byl Historický ústav Akademie věd ČR s hlavním průvodcem PhDr.Vojtěchem Kynclem.PHd. Lidice byly také osloveny, ale pan ředitel Červencl odmítl spolupráci. Všichni kdo této otázce věnují volný čas a dělají to ze srdce, vědí, že obce podobně postižené musí spolupracovat. Lidice jsou jen jedny, ale příběhy Ležáků, Javoříčka, Ploštiny, Prlova, Zákřova, Vařákových Pasek a nově i Leskovce mají též jedinečný charakter.
PRLOV 1945 - FB PROFIL
Píše se čtrnáctý rok dvacátého prvního století, přetechnizovaný, uspěchaný svět ovládaný všemocnou, neviditelnou rukou trhu, nás nutí přemýšlet zejména o věcech spojených s hmotnými statky a také nás neustále zavalují velká množství informací o tom jak se připravit na budoucnost. Jistě je to nutné, ale stejně důležité ne li důležitější, je znát dobře svoji minulost. Náš národ je ve středu Evropy přes tisíc let a řadí se k demokratickým státům a naše kořeny těžko něco zničí, ale známe tyto kořeny dobře? Velká většina lidí si myslí, že ano, myslel jsem si to také, ale člověk bývá často až příliš domýšlivý. Tento blog zdaleka nemá za cíl rozdmýchávat národnostní vášně nebo vyvolávat xenofobii, nenávist, netoleranci a zášť k Německu, ale nechci ani nic natírat černobíle a pokoušet se přizpůsobit dějiny a jejich nezpochybnitelné fakty, době, níž bychom na minulost týkající se rozbití první Československé republiky nejraději zapomněli. V dalších pokračováních bych chtěl přiblížit veřejnosti osudy malé Valašské obce Prlov a odbojové hnutí, které vyrostlo z potupy jež jsme se dočkali od spojenců a ne od historie jak se s oblibou alibisticky říká a píše. Politizovat druhý odboj, kde v odbojových skupinách působili kněží na jedné straně a komunisté na druhé, ruku v ruce. Anglický výsadek Wolfram kapitána Otiska daroval majoru Murzinovi, veliteli 1.československé partyzánské brigády Jana Žižky 100 000 korun, byla to rovnocenná spolupráce vojáků proti společnému nepříteli. Bohužel se pravda zase zkresluje a upravuje jak se komu zlíbí, ale já pravdu, alespoň tu historickou znám a chci ji šířit protože mrtví z Prlova, Ploštiny, Vařákových Pasek, Zákřova, Javoříčka, Ležáků a Lidic si to zaslouží.
