Politika je velmi zvláštní obor. Přitahuje specifický druh lidí. A do nejvyšších pozic se nedostávají zdaleka jen ti, co by z těchto pozic usilovali o všeobecné zlepšení, jak by asi běžný člověk očekával.
První specifikum - Motivace
Lidé vstupují do politiky z touhy po změně, z naštvanosti na stávající establishment, z touhy po penězích, aby mohli zastávat zájmy té které profesní nebo jiné skupiny, motivací je zřejmě mnoho druhů. Co je zvláštní na této práci, neboť nic jiného než práce to není, je to, že na toto pole plné nejistoty vstupuje zpravidla člověk zajištěný, s dostatkem volného času anebo silným nasazením (pokud chodí do běžné práce a nadto se ještě věnuje politickým aktivitám), v takové životní situaci, že vůbec volný čas má... A vyhledat v již takto omezené skupině ještě člověka s vyššími ideály a morálními hodnotami je tím samozřejmě těžší. Celkově totiž vlastně není v politice dost často na výběr. Množství lidí, kteří jsou ochotni „do toho jít“ je omezené.
druhé specifikum - pozornost médií
Druhým a pochopitelným specifikem práce politika je samozřejmě značná mediální pozornost. Správný politik by podle obecného postoje měl mít vždy v rukávu řešení kterékoli situace, okamžitě po ruce odpověď na cokoli, v hlavě všechny informace.
sliby chyby
To samozřejmě není možné. Proto se také řada politiků dostává do situace, kdy raději, než by připustili nevědomost nebo váhavost, řekne veřejně cokoli jiného, někdy polopravdu, někdy vyložený nesmysl. Často dojde na základě těchto polopravd a lží dokonce ke slibu, postupem času se pak sliby kupí a kupí, až se takový člověk dostane vlastně mimo realitu. Některý volič to prohlédne, jiný nikoli. Ztráta sebereflexe není jistě v politice ničím výjimečným a číhá na každého.
Poněkud horší je, pokud se politik domnívá, že ví všechno, i mimo reflektory médií, a začne postupovat stylem „všechno vím, všechno znám“ v oblasti, kde by se měl pohybovat jako zkušený manažer a podle odborných podkladů rozhodovat.
O tom, jak chutná moc, se lze dočíst lépe než na tomto blogu v knize Ladislava Mňačka. Moc člověka destruuje.
třetí specifikum - veřejný zájem
Třetím specifikem je to, že politik hospodaří ve veřejném zájmu. Nejhorší je samozřejmě, pokud politik vědomě nadřazuje osobní zájmy těm veřejným. Pokud nenastavuje pravidla, ale pouze síť kontaktů a kdo se ocitne mimo tuto síť, nemá šanci v procesech s nomenklaturou a politiky uspět. Takový režim jsme tu již jednou měli, prorostlý zvrchu až dolů. Tentokrát nečelíme vládě jedné strany (alespoň zatím), spíš různým lokálnějším hegemonům, které je jaksi dobré znát, jinak nejde nic. A to je špatně.
pravidla vs. známosti
To je klíčový problém naší společnosti, místo pravidel preferujeme známosti a čím víc to funguje všechno na bázi známosti, tím méně nám to připadá divné. Už jsme si zvykli.
krize elit... a kdo to je elita?
Prožíváme dlouhodobou krizi elit. TI nejviditelnější v naší společnosti totiž nesplňují to, co bychom od elit očekávali. Sjednocení, podporu, vlastní dobrý příklad a určité ztělesnění cností doprovázené schopností tyto dobré věci šířit do okolí srozumitelným a přirozeným způsobem, který jaksi osvítí i ty, kteří si třeba svojí vlastní cestou nejsou zdaleka tak jistí.
