„Je špatný stát, který by lépe platil své generály než učitele“, říkal T. G. Masaryk. Bylo to v době mezi dvěma válkami, kdy mladá republika možná i měla povinnost budovat svoji armádu jako v té době jeden z nejvýznamnějších atributů suverenity mladičkého státu.
Topolánkova vláda nic takového nemusí. ČR je dobře uhnízděna (kdyby se její současná vláda nechovala jako kukaččí vejce) ve strukturách NATO a EU.
„Zdroje jsou,“ prohlásil Vladimír Špidla před volbami v r. 2002 a on i Jiří Paroubek za volební období podporou zdravé kondice české ekonomiky dokázali, že je to pravda. ČR plnila i Maastrichtská kriteria. Ostatní je otázka priorit a rozumného hospodaření. Finance do školství pro ně byli těmi nejefektivněji vynaloženými investicemi.
Zajímavé je, že současná vláda má dostatek financí pro vývoz národního majetku a pro další kola zbrojení. Vidíte to jako opoziční frázi? Tak podrobněji; Kampaň k raketové základně bude stát cca 300 mil. Kč (A to není k dispozici údaj, kolik stojí zřízení Goeblsovského úřadu pro propagaci radaru a neví se, kdo bude investovat její výstavbu).
Sčítejme dál: kampaň pro propagaci Schengenského systému, další desítky miliónů. Otázka zní: Na co? To, že po vás na hranicích nebude nikdo nic chtít se dá poznat i bez kampaně. E-stát, před kterým se neschováte a kde se ví o každém vašem kroku, zcela v režii ODS. Tiskoviny, vyměnitelné disky, obrovská propagace, konference a podnikání za veřejné peníze. To jsou drobné. Ale i z nich by školy dokázaly spravit topení, vyměnit okna, vybudovat tělocvičny nebo hřiště. To nemluvíme o tom, co by bylo možné udělat a jak zaplatit učitele za miliardy, které stát zaplatil např. Nomuře tím, že se vzdal dokončení arbitrážního řízení, nevýběrem daní, když první krok Topolánkovy vlády bylo zrušit finanční policii, dluhy ODS při jejich výlučném hospodařením v krajích od jejich vzniku v r. 2000.
Veřejným rozpočtům budou chybět miliardy, které současná vláda nechá odtéct ze země, když snížila daň z příjmu právnických osob. Česky - dar firmám, z nichž 80 % je se zahraniční účastí a nejméně 50 % jejich zisků tedy mizí v zahraničí. Důvodem prý je vytvoření zajímavého prostředí pro zahraniční investory. Dalo by se tomu věřit, kdyby je současně vláda nevyháněla odmítáním přijetí eura.
Za mého mládí se tomu říkalo turecké hospodářství. (Hluboce se však nyní omlouvám Turkům, kteří jsou jednou z nejdynamičtějších ekonomik). Vzdát se dobrovolně příjmů a investory vyhnat tím, že se odmítne jistota společné evropské měny to by Turci skutečně neudělali. To je možné jen v českém kvazi pravicovém, nacionalistickém Kocourkově.
Bohužel to odnesou učitelé, ale i lékaři a další státní zaměstnanci a hlavně naše děti nyní i v budoucnu. Rozsah veřejných služeb, tedy veřejného sektoru je to podstatné, čím stát zajišťuje důstojný život, rovný přístup ke vzdělání, zdravotní péči i sociálním systémům, bezpečí. Tedy zásadní podíl na prosperitě společnosti svým občanům. Ale to by zas tolik nezbylo na tuneláře.
