Skutečně mě těší pozornost i zaujetí, se kterým mnozí rozebírají můj článek k Lisabonské smlouvě. „Nepřesnost“ některých tvrzení, které jsou v reakcích, již osvětlili v diskuzi jiní. Nebudu se tedy zabývat detaily. Na jednom z reagujících blogů je však výrok, že Evropa nedokáže být jednotná, protože každý stát má své vlastní zájmy a tisíciletou historii.
Dovoluji si upozornit, že Evropa, respektive státy EU, dříve ES, spolupracují v naprosto jedinečném projektu již více než padesát let a podařilo se jim tak vytvořit nejen území, které po tuto dobu nezažilo válečný konflikt, ale také prostor s nejvyšší kvalitou života na planetě, prostor, který má společně největší podíl světového obchodu.
Jednotlivé státy Evropy mají za sebou historii starou několik desítek let. Tisíciletou historii však mají v různých podobách společnou. A také pouze společně jsou schopny čelit globální krizi a jejím sociálním dopadům. Je poněkud deprimující, že to ví v EU všechny státy ať mají čtyři sta tisíc nebo osmdesát milionů obyvatel. Jen čeští euroskeptici to vidí jinak. Budiž. Pak by měli ale udělat vše pro to, aby Lisabonská smlouva platila co nejdříve. Má v sobě totiž zbrusu nové ustanovení, podle něhož může členský stát z EU vystoupit.
