Moje babička mi vždycky vyprávěla, jak za první republiky, když byl dědeček bez práce se snažili, aby si něco napěstovali na zahrádce. Každé prázdniny jezdívali k rodině na venkov pomáhat na žně, protože to znamenalo, že si odtamtud zase občas dovezli nějaký ten proviant. Tak to chodilo i za války. Potraviny byly na lístky a chytit někoho z nich gestapo s taškou s jídlem, bylo by zle asi se všemi.
Při té příležitosti také vzpomínala, že obchodníci v Praze, kteří dokázali nějaké to jídlo a jiné nedostatkové zboží navíc obstarat, si k jeho ceně dávali nehorázné přirážky. Říkalo se tomu lichva. A za lichváře byl považován každý, kdo zneužil situace a na zboží si nasadil svou marži ve výši více než deseti procent. Nebylo to jen o tom, že takový člověk možná mohl mít sice dostatek peněz, ale ve slušné společnosti se nemohl ani ukázat. Za lichvu bylo vězení pokud vím za první republiky i za protektorátu. Zkrátka neoprávněný a nepřiměřený zisk na úkor lidí v nouzi byl trestný. V demokracii i totalitě. Jak to, že dnes je tolerována marže ve výši tří set a více procent ?
Jestliže selhává volná ruka trhu, musí nastoupit stát, který si občané zřizují pro to, aby je bránil. Parlament si lidé nevolí pro to, aby si měli čím kazit nedělní oběd při politických diskuzích. Celý demokratický systém, tedy politické strany, státní aparát si občané pořizují pro to, aby pro ně spravoval společný prostor, chránil jejich bezpečí v nejširším slova smyslu, nastavoval a vymáhal pravidla, která by občanům zajistila rovná práva a ochranu před jakoukoliv zvůlí.
Za zvůli řetězců lze v této chvíli považovat cenu másla a dalších potravin, které bez důvodu (zemědělci za ně mají pořád stejně málo) dokázaly řetězce zvednout během pár měsíců o padesát procent. Jsem přesvědčena o tom, že za sociálně demokratické vlády by si to nedovolily. Věděly by, že by záhy zakročila tak, jak zakročila u neoprávněných bankovních poplatků, to je stanovením limitů a stropů. Tržní hospodářství ano, lichva a zneužívání monopolního postavení ne! To s férovou hospodářskou soutěží nemá nic společného. Bylo by na čase stanovit jasná pravidla. Od vlády, která vyznává především zákon džungle, se nic takového ovšem očekávat nedá. Takže občané i zemědělci si utáhnou opasky a nadnárodním řetězcům ještě víc ztuční zisky.
