Prezident Klaus vetoval zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon). Jedním z argumentů pro jeho veto je i to, že Senát k návrhu přijal odmítavé doprovodné usnesení. Doopravdy to byla prezidentova rodná strana, která má v Senátu většinu. Socdem senátoři byli pro zákon a proti usnesení.
Tvrzení, že definice diskriminace a nediskriminace a možnost se proti diskriminaci účinně bránit „zasahuje do přirozeného vývoje společnosti, nerespektuje kulturní odlišnosti členských států a požadavek rovnosti ve výsledku povyšuje nad princip svobody volby“ jak se tvrdí v usnesení Senátu, by se docela hodil do doby středověkého temna, carského Ruska nebo rozkastované Indie. V Evropě 21. století je poněkud absurdní.
Přirozený vývoj společnosti je totiž právě rovnost šancí, je společnost bez předsudků, je právní stát, ve kterém má každý jeho člen garantovaná nezcizitelná lidská práva. Nediskriminace znamená, že nikdo nebude poškozován proto, že je jiný.
Senátoři Občanské demokratické strany si nějak nevšimli, že ty „kulturně odlišné země“ Evropské unie reprezentované šéfy vlád v Evropské radě považují rovnost šancí a nediskriminaci za společnou hodnotu unirU, kterou zakotvily do zakládajících smluv ES/EU. Jestliže občanští demokraté ve své ideologii odmíe rovnost a činí z ní protiklad svobody volby, pak musí vysvětlit, čí a jaké volby. Protože rovnost a svoboda nikdy nemohou stát proti sobě, pokud se jedná o rovnost šancí a svobodu pro všechny.
Antidiskriminační zákon je podle Václava Klause nejen špatný. Je nebezpečný. Otázka je pro koho a v čem? Firmy, které chtějí být a jsou na trhu skutečně dlouhodobě úspěšné ve vlastním zájmu žádnou diskriminaci nedovolí, protože by se připravily o velký a tvořivý lidský potenciál. Pokud se však pan prezident a jeho ODS bojí o to, že si oni a jimi chránění „podnikavci“ nebudou při platnosti zákona moci hrát na „věrchušku“ rozhodující o bytí a nebytí „obyčejných“ lidí, kterými hluboce pohrdají, pak mají pravdu. Zákaz diskriminace je jim nebezpečný. Tím spíš takovýto zákon bez ohledu na EU v Čechách určitě potřebujeme. Respekt k odlišnostem je totiž respektem k lidským právům.
Zákon se vrací do Poslanecké sněmovny Parlamentu. Doufám, že tam bude schválen protože doufám, že zvítězí rozum nad ideologií.
