Embryo a duše

Narazila jsem na zajímavost: dva psychologové, oba provádějí regresní analýzu. To znamená: oba vrací svoje klienty do minulých životů, a oba slyšeli příběhy desítek či možná stovek lidí.

       Jde o českou psycholožku PhDr. Martu Foučkovou a amerického autora, držitele doktorátu z poradenské psychologie Michaela Newtona, PhD. Každý z nich pracuje poněkud odlišnou metodou: M. Newton používá hypnózu, M. Foučková nikoliv.

       Paní Foučková - na základě toho, co od klientů slyšela - píše, že duše se spojuje s fyzickým tělem v okamžiku početí, a "rozvíjejícímu se embryu vtiskuje svou energii už od prvního okamžiku".

       Přiznám se, že tohle mně dává smysl; tělo nemůže být přece bez duše. Nikdo z lidí není bez duše (i když si ji třeba neuvědomí); to duše ti vtiskuje svou tvář. A když s ní nemluvíš, když ji nechceš slyšet - pak její strádání je nemocí tvého fyzického těla.

       A naopak: pokud se modlíš, pokud medituješ - i tvé tělo se může uzdravit. Protože tvá duše se dostala ke slovu a naplňují se její potřeby.

       Pan M. Newton naopak ve své knize píše, že duše se spojuje s tělem různě: někdy ve čtvrtém, někdy dokonce v osmém měsíci, přičemž plod už reaguje jako samostatně cítící jedinec. M. Newton ve své knize Vztahy duší dokonce doslova napsal: "... nikdy jsem neměl ani jeden případ, kde by duše vstoupila do plodu ještě v prvním trimestru."

       Tohle se mně jeví - mírně řečeno - moc zvláštní. Jak tedy může plod žít bez duše? Jakým směrem se vyvíjí? Což jen tak jaksi nahodile? Nebo v nějakém obecném schématu připomínajícím tovární výrobek? A kým tedy vlastně je, když je schopen komunikovat se svou budoucí duší, která právě přichází? Kým je - egem? Mozkem?

       Důvodem "pozdního příchodu" duše je - podle M.Newtona - nedostatek mozkové hmoty u embrya. Současně autor klade sídlo duše do mozku, na rozdíl od mystiků a pradávných nauk psaných v sánskrtu, či prostě na rozdíl od Bible. Tyto zdroje kladou sídlo duše do oblasti srdeční. A lidé také často říkají, že i mentálně postižené děti reagují citlivě a niterně, cítí a také dokáží dát lásku...

       Možná pan Newton klade nadměrný důraz na racio, které ovšem v duchovním světě má roli mnohem menší, než ve hmotě. Ve srovnání se schopnostmi duše je rozum opravdu ten "pomalejší brácha", jak se uvádí v nějakém reklamním nápisu na dopravní službu. "Blesk je náš pomalejší brácha", tam stojí napsáno. Úsměvné.

       Závěrem: přeji vaší duši více svobody, pane Michaeli Newtone! Nesnažte se ji omezit svou šedou kůrou mozkovou!