Od rtěnek k jedničkám a nulám vol.III

A jak na to teda půjdeš? Tohle je jedna ze základních koučovacích otázek v momentě, kdy si klient uvědomí, jakou změnu potřebuje a kudy se dá. Sám sobě koučem, tak jsem si ji  položila taky.

A odpověď (aspoň pro mě), byla hrozně jednoduchá. Půjdu se někoho zeptat! A ne jen jednoho člověka. Půjdu se zeptat kohokoli, o kom vím, že udělal stejnou profesní změnu jako já. Pořadí bylo nasnadě: restaurátor, diplomatka, učitelka v mateřské školce, učitelka na odborném učilišti a další. Všichni tihle moji kamarádi něco vystudovali, pak to nějakou dobu dělali a pak se řekli, že chtěj něco jinýho a IT je to ono. A všichni jsou spokojení. Příběh každého z nich je trochu jiný, ale co převládá: byli ochotní učit se nové věci, jít z nadřízené pozice do pozice učedníka a měli chuť  se vypracovat. A to mě hrozně nabíjí, protože výše zmíněné kvality splňuji ve všech bodech.
Další na seznamu byli profíci, kteří IT dělají celý život, nebo aspoň o nějaké dramatické změně v jejich profesi nevím.
Třetí, poslední fáze je, že o tom svém plánu říkám na potkání komukoliv. A světe div se, občas z mých zákaznic nebo přátel na pivu vypadne, že vlastně dělají weby pro nějakou firmu, a najednou je tu příběh. Poslední případ je ze včera: přeskok z policejní akademie k web designu.

Nejdu samozřejmě systematicky od jedné skupinky ke druhé, i když ta první měla jasnou přednost. Potřebovala jsem příběhy, kde bych se ujistila, že ten můj přeskok ze zcela nesouvisejícího odvětví má naději.
Každý z těch rozhovorů mě něco naučil a někam mě posunul. Většina z nich mi hodně zvedla sebevědomí. Někteří mi dali skvělé návody na stránky, ze kterých člověk vůbec zjistil, co všechno je IT (a že toho je). Třeba Czechitas, to je neziskovka, která se zaměřuje na vzdělávání žen v IT oborech. Mají zadarmo skvělý YouTube kurs – Slovníček pojmů v IT, kde jsem si uvědomila, že spoustu těch věcí už umím, nebo jsem je někdy dělala, jen jsem nevěděla, že se tak jmenují v tý IT korporátní hantýrce. U Czechitas taky můžete jít na celodenní online kurzy, které stojí velmi dostupné (protože sponzorované) peníze. Už mám za sebou dva – základy testingu a základy IT analýzy a chystám se na další.

Pak existuje web https://naucme.it/, kde je spousta materiálnu pro samouky. Když si kus zaplatíte, tak pak máte přístup ke konzultacím a i vám pomůžou s hledáním práce v oboru. Konkrétně tenhle web je nesmírně sympatický tím, že není samožerný. Je proodkazovaný na spoustu dalších výukových materiálů, YouTube tutoriálnů, stránek dalších lidí, kteří sdílí informace z oboru, profíků z lidských zdrojů a další. Momentálně jsem v sekci testování pro samouky, kde se učím dělat jednoduché webové stránky v HTML a CSS. A je to tak hezky podaný, že mě to fakt baví a mám pocit, že se někam dostávám.
Další hromada kurzů je na několik týdnů studia a stojí přes deset tisíc, což je furt hodně férová cena pro člověka, který už ví, kterým směrem se chce pustit. A některé kurzy hradí i úřad práce, ale to asi není moje cesta. Ty jsem si taky proklikala, je jich fakt nepočítaně.

No, a pak jsou kamarádi, který vám (nebo aspoň mně) řeknou: hele naučím tě programovat zadarmo, v případě, že jsi ochotná tomu dát rok a každý den nějakého studia a zkoumání.
A přiznám se, že tohle mi vyrazilo dech. Tahle možnost, že bych se pustila přímo do programování u mě byla až na posledním místě. Protože je to ta těžší verze a člověk už musí být rozhodnutý. Kamarádovi netrvalo dlouho, aby mě přesvědčil. Největší práce byla, abych uvěřila já tomu, že na to mám. A nebyla bych to já, kdybych to všude nerozkecala, takže jsme teď tři účastnice tohoto neoficiálního programovacího kroužku. Jedna z nás je moje máma (jsi prostě hustá, mami!).
Olaf nás nešetří, rovnou se učíme Javu, jeden z těch těžších programovacích jazyků. Jeho zdůvodnění bylo jednoduché – cokoli dalšího už vám přijde jednoduchý. Přiznávám, že po první opravdové lekci jsem myslela, že se mi uvaří mozek. Ale bylo to tak super!

Takže díky Olafe, a vůbec všichni, kterým o půlnoci píšu, že jsem zoufalá, a asi na to nemám. A vy mi napíšete (klidně taky o půlnoci), že krize jsou normální a že to nějak půjde.
Tak snad jo!