Již v úvodu svého článku chci upozornit na fakt, že si žen velmi vážím a jsem si vědom toho, že jim tímto článkem možná trochu ublížím. Přesto jsem se rozhodl jej napsat, neboť míra mého rozhořčení překročila normální meze a já bych byl rád, aby některé věci byly veřejně řečeny a neschovávány pod povrchem. O co tedy jde?
Poměrně nedávno byla v tisku demonstrována zpráva, že se postavení českých žen vůči českým mužům opětovně propadlo a dostali jsme se na úroveň arabských států. A poněvadž dlouhodobě pracuji se statistikami a ženami, rozhodl jsem se danou informaci ověřit. A ejhle, sám jsem se zhrozil, co se za danými čísly schovává. Za prvé. Dané číslo je ve své podstatě aritmetickým průměrem třech podstatných veličin. Rád bych pak jednotlivé věci rozebral samostatně. Jedná se především o aspiraci žen na vzdělání (jak dlouho a vysoce chtějí studovat), o výši platu, o který si ženy řeknou a o zastoupení žen v politice. Pojďme tedy popořadě. Ženy dnes dosahují vyššího vzdělání než muži, přesto nenaleznou uplatnění. Ano, je tomu skutečně tak. Problém je v tom, že převážná většina žen volí humanitní obory. A upřímně, ty dnes nemají budoucnost. Česká ekonomika je postavena na průmyslu, technice, inovacích. Je krásné, že ženy mají vysokou školu, ale bohužel takovou, která se jen těžce uplatní. Za druhé, ženy si říkají o nižší plat. A to je špatně? Naopak. Většina zahraničních investorů utíká od nás právě z těchto důvodů. Vždyť to je nejvyšší bonus žen. Problém je v tom, že tohoto bonusu nedokážou využít. Jako příklad vezmu sektor školství, ve kterém dlouhodobě pracuji. Snad nikdo mi nebude vyčítat přívětek, že české školství je „přebabováno“. A problém je právě v onom platu. Zatímco muže u pohovoru ani za nic nepřesvědčíte o budoucnosti ve vzdělávání, žena velmi ráda sáhne po jistotě, zvláště když ví, že její spolupracovnice budou stejného pohlaví a stejného ražení. Nutit ženám vyšší plat je asi tak stejně účelné jako říkat Číňanovi: „Prodávej za stejnou cenu jako Američan!“. Snad každý rozumný člověk si dokáže přeložit, co se za daným vyjádřením skrývá. A za třetí, ženy se neúčastní politiky. Ano, to je pravda. Některé například ani neví, jaké zřízení má Česká republika a myslí si, že Barack Obama je model firmy „Luis Vutton“. Omlouvám se, teď přeháním. I za to, že jsem danou značku firmy možná napsal špatně. Problém je v tom, že ženy opravdu politika nezajímá a nebaví. A já jim ji nutit nebudu. Argument, že se jim do tohoto mužného prostředí prostě nechce, není opodstatnitelný. Prostě, buď v sobě naleznou zodpovědnost a půjdou do toho anebo ne. Věčně hledat argumenty, proč ne, ty neobstojí. Nechci se navíc v tomto svém článku dotýkat věcí, kdy mladé ženy mnohdy paradoxně sociálního systému tohoto státu zneužívají (prodlužování mateřské). Závěrem chci jen dodat, že ty státy, které se umístily na prvních místech žebříčku, mi příkladem v žádném případě nejsou. Dosáhly svého postavení především různými kvótami, a to je podle mne cesta do pekel. Ženy prostě v sobě musí nalézt zodpovědnost nejen za věci své, své rodiny a svých kamarádek, ale i za věci celé společnosti. Jinak dopadneme špatně. A to, že ženy budou zase alibisticky hlásat do světa: „To my ne, to muži!“, to nám opravdu nijak nepomůže.
