Jsem parazit, jsem škůdce tohoto národa, jsem ten, který pracující odírá a tyranizuje. Daná slova mám neustále na jazyku, sdělil mi je totiž dnes můj zaměstnavatel.
Jsem ten, na úkor kterých žiju, jsem ten, který si válí šunky a neustále Vám ubližuje. Asi tak si to dnes na každém pracovišti představuje pan Mládek. Co mě ale ještě víc zaráží, že se nejedná o názor ojedinělý, ale spíše o dominantní, alespoň v některých kruzích. U voličů ČSSD a KSČM si ani neumím představit protest proti tomuto vyjádření. Jaká je ale realita. Můj zaměstnavatel přichází do práce jako první a odchází jako poslední. Můj zaměstnavatel se snaží, co může zajistit stávající pracovní místa a pokud může, vytváří i nová. Můj zaměstnavatel se snaží každého z nás motivovat a obecně si nestěžuje. Až se někdy stydím, když si uvědomím, že ne vždy makám na 100 procent, přesto mi zaplatí zdravotní a sociální pojištění a navíc se mi stará i o můj budoucí důchod. Stále víc si uvědomuji, že můj zaměstnavatel má v podstatě jen jediný problém, a to ten, že je úspěšný. Je jediný, který v této zemi ještě vytváří prostředky. A je tudíž jediný, na kterém lze tyto prostředky lehce nabýt. Je to ostuda, schovávat svou vlastní neschopnost, korupci a nerozhodnost za to, že na někoho ukážu prstem. Je ostuda některých lidí v tomto státě si myslet, že neřešení některých konkrétních problémů lze vyřešit jednodušší cestou. V podstatě by se to dalo nazvat legitimizovaná krádež. Jak jinak lze nazvat to, když někdo kdo nic nevytvořil, k výsledkům této práce lehce došel? Nevím jak Vy, já s touto arogancí a neschopností nesouhlasím a spíše si vážím lidí, kteří něco umí, a tudíž tvoří. Čest práci soudruzi!
Autor je správcem portálu o vzdělávání a trhu práce www.vzdelavacisluzby.cz
