Již takřka dvě desetiletí se všichni lidé v této zemi zaobírají otázkami týkajícími se politického dění začínajícími slovy: „Co je špatně, jak je to možné anebo jak se to mohlo stát ….“ A mnoho moudrých lidí na tyto otázky odpovídá. Jednou inteligentně, jednou nepochopitelně, jednou prazvláštně.
Nechci se teď v žádném případě zaobírat těmito odpověďmi. Jen si myslím, že by bylo dobré, podělit se s Vámi o některá má zjištění v dané věci. Existuje politika levicová, pravicová, středová. Existuje politika liberální anebo konzervativní. Ano, to vše je pravda. Celý problém v hodnocení české politiky ale podle mne právě nespočívá v dalším členění a dělení jednotlivých aktérů do té a té škatulky. Celý problém je uschován v tom, jak ve své podstatě funguje demokracie. Češi, zásadně ovlivnění předchozím režimem, totiž více než slova a činy hodnotí jednotlivé aktéry podle vizáže anebo stranické knížky. Nebojím se říct, že politika je u nás do určité míry náboženstvím. Máme věřící (chápejme politicky stabilní lidi), máme bezvěrce (chápejme věčně nespokojené nevoliče) a máme tápající (v podstatě lidi, kteří obměňují situačně své volby). Já osobně považuji za nejzásadnější problém celé naší politiky to, co vlastně lidé od politiků vyžadují. Ačkoliv jsme bývalá komunistická země, kde trh byl dlouhodobě popírán a potlačován, s příchodem nových časů si lidé velmi rychle zvykli na tržní hospodářství. Ano, u nás je politika chápána striktně jako obchod mezi nakupujícím (volič) a prodávajícím (politik). To má však svá úskalí. Politika skutečně není totéž co podnikání. Jestliže Vám v obchodě někdo řekne, že Vám dá léky zadarmo a bude tak činit po dobu čtyřech let, poklepete se na čelo a změníte obchod. Racionálně chápete, že to je nemožné. V případě politiků ovšem mnoho lidí stejnému „blábolu“ uvěří. Jestliže Vám někdo řekne, že jste si sice nespořili na budoucnost, ale postará se o Vás zcela cizí člověk, v tržním prostředí nezaváháte a řeknete si, tam bude asi nějaký problém. Totéž myšlení ale neeviduji u současných důchodců. Jednoduše řečeno, děsím se doby, kdy politici začnou plnit své sliby, neboť ty jsou splnitelné pouze za předpokladu dluhu na dalších generacích. Naše politika je totiž pouhý obchod, kdy na jedné straně stojí nemorální a neetičtí politici, kteří využívají negramotnosti a lenivosti českých občanů k realizaci svého snu. Tím samozřejmě není obecné blaho, ale čtyři klidné roky strávené slibováním a vymýšlením výmluv, proč se dané nepodařilo splnit. Nehledejme godota, problém není v politicích, ti byli vybráni z našich řad. Problém je pouze a jenom v tom, že si každý jednotlivý občan musí uvědomit co je a není reálné a následně poté se podle nastavených pravidel chovat. S přístupem „Mně je to jedno, dej mi co nejvíc, pak tě možná zvolím, ale nechci nic dělat“, se očividně moc daleko nedostaneme. Na druhou stranu je to spravedlivé.
