Nebojme se biopotravin

Mnozí z nás máme z dob svého školního mládí v sobě zafixovaný ne příliš kladný vztah ke školním jídelnám a stravování se v nich. Samozřejmě, že se to nedá paušalizovat, ale i tak mám hodně známých, kteří si v sobě vypěstovali celoživotní odpor k některému jídlu kvůli traumatizujícímu zážitku ve školní jídelně.

Proto pro mě byla jen velmi příjemným překvapením návštěva ve školní jídelně v Příbrami, kde jsem měl možnost ochutnat zdejší jídlo, které pro děti připravují z biopotravin. Svíčková, kterou zrovna ten den podávali, byla vynikající a bylo vidět, že chutná nejen mně, ale i dětem. Škola patří mezi první čtyři desítky v celé republice, které se do vaření z biopotravin pustily. Všem, kdo se touto nelehkou cestou dali, patří uznání. Není snadné zajistit suroviny pro tenhle způsob vaření a samozřejmě není jednoduché ani ohlídat rozpočet jídelny, protože biopotraviny jsou přece jenom dražší než běžné potravinářské zboží. Stejně tak klade vaření z biopotravin nároky i na zaměstnance v kuchyni, protože potraviny je nutné zpracovávat určenými technologickými postupy. Proto si takový počin zaslouží plnou podporu, stejně jako firmy, které biopotraviny dodávají, a zemědělci, kteří je produkují. Výsledek však stojí za to - děti dostávají jídlo, kde jsou chutě i obsah živin a vitamínů zachované v té nejvyšší míře a které je zdravé. A možná ubude i celoživotně neoblíbených jídel.

Že mají biopotraviny svůj smysl, o tom svědčí i zkušenost jednoho mého známého. Jednoho dne byl jako naprostý laik vyslán svou manželkou na nákup. Po návratu domů se nejprve o jeho ženu pokoušely mdloby, protože se mu jako člověku absolutně neznalému podařilo zakoupit biokuře, aniž by mu byla podezřelá cena. Ale když už byla ona nešťastná drůbež doma, byla nakonec i upečena. Můj přítel do té doby na biopotraviny moc nedal, považoval jejich vychvalování za přehnané a říkal vždycky, že jídlo je jídlo. Chuť tohoto pečeného kuřete ho ale naprosto šokovala. Barvitě mi líčil, jak se mu hned vybavilo dětství, kdy často jezdíval ke své babičce na venkov. A babička pro něj pokaždé odchytila a podřízla jedno kuře ze svého chovu na dvoře a upekla mu ho k nedělnímu obědu. Od té doby si už nikdy tak na kuřecím mase nepochutnal, až teď. Zážitek byl tak silný, že ho donutil přehodnotit svůj postoj k biopotravinám.

Proto vítám průkopníky v našich školách a mezi našimi zemědělci a potravináři. Aby si jednou v dospělosti naše děti mohly říci: Tenkrát, ve školní jídelně, to byly dobroty!