Tak mám prý rakovinu

Když začal být Jiří Zahajský před lety nemocný a řekl Petrovi Nárožnému, že byl u doktora, že je vše v pořádku, Petr se usmál. "Jirko, ty musíš jít ještě k druhému doktorovi a pak ještě ke třetímu! A pak teprve můžeš mít jistotu!"

Takže, Petře, já jistotu mám! Mně to řekly tři "doktorky" a nakonec se přidal ještě jeden "doktor".

Šla jsem včera kolem "našeho" parku. Tak mu říkáme s Kateřinou Klérovou z kolínského MěÚ. Na jedné půlce "našeho" parku, je vybudované dětské hřiště a na druhé se prochází pejskaři se svými pejsky, tedy i já s naším Baxíkem.

Chodím tudy denně, a Katušce, která má na starosti všechno, co se ve městě rozbije - a že toho je -,  jsem volala kvůli "našemu parku" několikrát týdně. Než si tohle nové dětské hřiště, vybudované před šesti lety, "sedlo" s kolínskými vandálky, chvíli to trvalo. Teď už je skoro rok relativní klid, ale včera...?!

Šla jsem přes "náš" park s Baxíkem k řezníkovi.

Na malé houpačce pro jedno, maximálně pětileté dítě, se houpaly dvě puberťačky. Jedna seděla na druhé, výskaly, smály se a třetí puberťačka je pozorovala.

Na lavičce kousek od nich seděl desetiletý kluk, který bydlí kousek od nás. Nedávno jsem ho potkala, jak jde z Večerky a nese si obrovské jablko. Překvapil mě. Většinou totiž z Večerky nosí sladká pitíčka a brambůrky. Pochválila jsem ho a on důležitě přikývl.

"Já si kupuju každý večer jedno. Je zdravý!" Pochválila jsem ho podruhé, pohladil si Baxíka a rozloučili jsme se.

Teď jsme se na sebe usmáli a já kolem něho prošla. Rozhodla jsem se, že puberťačky nechám zatím být. Uvidím, co bude, až se budeme s Baxíkem vracet...

"Ty vole..." řekla jsem si naštvaně za chvíli. Na houpačce se houpaly všechny tři puberťačky! No nic, jdu do toho! Uklidnila jsem se a nadechla se.

"Holčičky, ta houpačka je pro jedno malé dítě! A vy se na ní houpete tři velký holky! Rozbijete ji," řekla jsem s úsměvem, slečny se na mě podívaly a pak všechny tři najednou, jako tři sudičky, nade mnou vyřkly ortel.

"Ty rakovino! Umřeš na rakovinu! Seš prolezlá rakovinou! Rakovina! Máš rakovinu!"

Překřikovaly se, ale když zjistily, že jejich kamarád sedí pořád na lavičce a nezapojuje se, ztichly.

Tři vteřiny na něho v tichu a nehnutě koukaly a on koukal na ně. Pak rychle vstal, podíval se na mě, vykřikl, ty rakovino jedna, pak se rozeběhl k prťavé houpačce pro jedno prťavé dítě, a zavěsil se na ni, mezi ty tři puberťačky, také...