Sešly jsme se u kávy čtyři a brzy přišli na řadu naši muži. „Máme tichou domácnost,“ oznámila Jana. „Mraveneček uklízel ve svém pokoji. Když jsem myslela, že má hotovo, vyluxovala jsem...
... a on vytáhl vrtačku, že ještě přidělá skobu na obraz! Von se tady bude ještě šmrdolit s vrtačkou, zašeptala jsem, a Mraveneček se naštval, že celý den uklízí a já večer řeknu, že se šmrdolí...“
„Šmrdolit si napíšu,“ řekla jsem. „Vyzkouším si pana Fuchse!“
Šmrdolení si napsala i Gita s Jitkou, a tak nám bylo jasné, že se kvůli výsledkům průzkumu brzy sejdeme.
„Už spolu mluvíme,“ oznámila nám Jana za týden. „Přišla jsem domů a Mraveneček mi ve dveřích řekl, tak kdepak ses mi šmrdolila? Máš na stole večeři...“
A pak došlo na výsledky průzkumu. Začala Gita.
„Večer byl Profesor dlouho v koupelně, tak jsem na něj zavolala, co se tam tak dlouho šmrdolíš? Vyřítil se ven, prý, co je to za slovo a kde jsem ho slyšela, a pak zavolal kolegovi a do půlnoci se dohadovali o šmrdolení...“ Jitka pokračovala.
„Bobo si ráno zapomněl klíče, pak se vrátil pro mobil, tak jsem řekla, budeš se tady ještě dlouho šmrdolit, děti se zasmály, on se urazil a večer mi vyčetl, že ho před dětmi zesměšňuju...“ Všechny tři se podívaly na mě.
„Pan Fuchs prořezával na chalupě stromy, já uklízela větve, a když se vrátil tam, kde jsem to už měla hotové a začal znovu řezat, říkám, co se tady zase šmrdolíš? Začal se smát, tak já lezu od rána po štaflích, a ona řekne, že se tady šmrdolím...“
P. S.
A co vaši muži, milé čtenářky? Zkuste je, jestli "šmrdolení" ustojí... :-)
