Když ho vyhodíš oknem, a on přijde dveřmi

Esemeskové omyly jsou běžné, zajímavé, trapné, úsměvné, nepříjemné. Ten, co mě potkal včera večer, mě pobavil o to víc, že jsem si díky němu vzpomněla na Marka Taclíka, kterého mám ráda od chvíle, kdy přišel do Činoherního klubu.

Bylo půl osmé večer a mně přišla první esemeska.

Přeji vám moc krásný a kouzelný večer. :-) Roman

Bylo to cizí číslo. Znám tři Romany, ale s těmi si tykám. Takže jsem neodpověděla, ale za chvíli přišla druhá esemeska.

Moc se vám za moji sms omlouvám. Nechtěl jsem vám tím pokazit hezký večer. Pěkný trapas, promiňte. R.

Aha. Takže Roman zjistil, že poslal sms na špatné číslo. Nic strašného se nestalo, ale zdá se, že je nějak moc útlocitný! Aby neměl ze svého omylu špatné spaní, uklidnila jsem ho.

Ta sms mi nepatřila? Pokud ne, nevadí. Stejně nevím, který Roman jste. :-)

A cizí číslo opět odepsalo.

Ještě jednou velká omluva za tu moji sms. Promiňte. Škoda, že taky nevím, komu to přišlo, ale nechci obtěžovat. Já starší muž, tak ať se neleknete. Roman.

Pobavila jsem se. Je neodbytný jako masařka, která si usmyslí, že bude otravovat celý večer! Ale protože jsem zvídavá a hravá, nedalo mi to a znovu jsem odpověděla.

Vy se nelekněte dvojnásob, Romane! Jsem ročník 1950.

A on mi také odpověděl.

Já 1969. Tak už chápu, že nemám obtěžovat. R.

Naštval mě. To jako, že jsem stará páka, která zapomněla, co je flirt a sex a elektrizující letmé dotyky, které se tváří, že jsou mimoděk a náhodné?

A tak jsem mu napsala, co s oblibou říkám a čím jsem zhruba v roce 2000 odzbrojila sedmadvacetiletého Marka Taclíka. Začal tehdy zkoušet v Činoherním klubu a mně se od první chvíle líbil. Chemie. Od něho jsem cítila něco podobného, ale říkala jsem si, je mi padesát, připomínám mu určitě jeho maminku. Ale on se pořád kolem mě šmrdolil a pak mi řekl, že vypadám hodně dobře. Přikývla jsem.

„Já vím. Na pětasedmdesát nevypadám.“ Když se mě po zkoušce kolegové ptali, co jsem Markovi řekla, že se každého ptal, kolik mi je, smáli jsme se všichni. Když jsem i další dny měla pocit, že se mnou Marek trošinku koketuje, řekla jsem mu, že nad pětadvacet nejdu a on pobíhal po Činoheráku a říkal, ty vole, slyšel jsi to?! Ty vole, víš co mi řekla?! Že prej nad pětadvacet nejde!

A tohle jsem včera odepsala i neodbytnému esemeskáři.

Jojo. Já totiž nad pětadvacet nejdu.

A představte si, on mi opět odepsal!

Omlouvám se, číslo mám asi vymazat. I tak děkuji a škoda, že nevím ani jméno. R.

A to už jsem mu neodepsala. Ale uložila jsem si ho jako Romana.

Takže Romane, jméno už víte! ;-)