Jsem šťastná, že nejsem Romka...

... protože být Romka a přečíst si to, co jsem si před chvílí přečetla, přemýšlela bych, co proti tomu udělat. A zjistila bych, že nemůžu dělat nic.

Ten týdenní plátek zamrzl v devadesátých letech, kdy sice statečně lynčoval bývalé okresní komunisty, ale nové vládce města, kteří vzešli z OF, už tak pozorně nesledoval. Redaktoři brzy zjistili, že osočování řadových občanů je pro ně beztrestné, překrucování skutečnosti přitáhne více čtenářů a uveřejňování dopisů ukřivděných občanů se jim vyplatí, protože k těmto dopisům vždy přidají šťavnatý redakční titulek, takže ukřivděný občan mohl začít psát další ukřivděný dopis a část čtenářů tohoto týdeníku, si v dalším čísle opět přišla na své. 

Máme rok 2015. Od devadesátých let se toho v Kolíně změnilo dost. Například se od roku 2010 změnili lidé ve vedení kolínské radnice. A stejní lidé obhájili v roce 2014 své druhé vítězství v komunálních volbách, a to nečekaným ziskem 64% volebních hlasů.

Jen ten týdenní, už hodně dlouho soukromý plátek, se nezměnil. Jsou tam stále stejní lidé, kteří kalkulují stále stejně. A proč ne? Ví, že osočování občanů je pro ně beztrestné, ví, že překrucování skutečnosti přitáhne více čtenářů a uveřejňování dopisů ukřivděných občanů se jim vyplatí, protože k těmto dopisům vždy přidají šťavnatý redakční titulek, takže ukřivděný občan může začít psát další ukřivděný dopis a část čtenářů tohoto, dnes už soukromého týdeníku, si v dalším čísle opět přijde na své...

Dneska ráno mi přišel mail od jednoho mého kamaráda, že Kolínský PRES, jak se tento, mnou zatím nejmenovaný soukromý plátek jmenuje, píše o jisté věci něco jiného, než jsem mu říkala já, jako zastupitelka. Vysvětlila jsem mu, že si vybral špatný informační kanál, vysvětlila jsem mu, že pravdu mám já, a pak jsem si ten plátek šla koupit, abych si to černé na bílém potvrdila. Když jsem se přesvědčila, že opět překroutili fakta, všimla jsem si článku, který nazvali:

Veřejné pianino nakonec přezimuje na náměstí!

Konec článku je tento (cituji): "Faktem zůstává, že pianino se stalo u Kolíňáků, zejména těch mladších a snědších, velice oblíbeným místem zábavy. Občas se kolem něj shromáždila i celá kapela s dalšími nástroji. Pokud bylo zájmem radnice přivábit na náměstí Romy, tak se jí to podařilo." Konec citace. Pod článkem je podepsaný Michal Černý a Vladimír Sládek.