Jsem jen obyčejný muž

Když jsem dneska v rádiu slyšela Petra Spáleného, jak zpívá, nevěř tomu, že jsem výjimečný, uvědomila jsem si, jak jsou na tom někteří chlapi špatně...

Stále přežívá názor, že muž se musí postarat o rodinu, tj. finančně zajistit ženu a potomky, postarat se o bydlení, o auto, o dovolené, o zaplacení všeho, co je dražší než plná taška hadrů ze sekáče atd.

V mužích musí z této zodpovědnosti nutně vznikat stres, zatímco žena udržuje chod rodiny bez stresu, protože ví, že on se o všechno postará.

Takhle to funguje v některých úplných rodinách a dětem se to dostává do krve, ale funguje to i v některých rodinách, kde žijí jenom matky s dětmi, protože otec dětí se fláká a nikdo neví kde.

„Davídku (Martínku, Jaroušku, Roberte, Jiříku atd), nesmíš být jako tvůj táta. Ty se nikdy nesmíš vykašlat na svoje děti a na svoji ženu. Ale kdyby ses náhodou rozvedl, nikdy nesmíš zapomenout na svoje děti. Vidíš sám, jak jsme na tom špatně, protože se na tebe tvůj táta vykašlal...“

Minulou sobotu jsem oddávala kolínský pár a uvědomila jsem si větu, kterou mám ve svatebním projevu.

„Jste dva rovnocenní lidé, kteří se rozhodli žít společně.“

Při této svatbě bych ji ani říkat nemusela, pomyslela jsem si. Oddávala jsem totiž milující a do sebe zapadávající pár, který osobně znám. A pak jsem si vzpomněla, že při některých svatbách tuto větu záměrně zdůrazňuju, „vypichuju“, protože mám pocit, že si nevěsta vůbec neuvědomuje, že muž, kterému za chvíli řekne své ANO, je rovnocenný partner...

Nevěř tomu, že jsem výjimečný... vždyť já za chvilku s tebou jsem ti vděčný... obyčejně se mi vlasy kroutí a obyčejně mě něco rmoutí... jsem jen obyčejný muž...

Muži by se měli naučit ženám přiznat, že jim je někdy tak úzko, že neví, kudy kam.

Že je deprimují jejich natažené ruce. Dej! Dej! Dej!

Že je prospekty na dovolenou u moře sešlápnou na dno jejich krize, protože jim nedokáží říct, letos na dovolenou u moře nemáme.

Někteří muži, a není jich málo, jsou prostě chudáci. A měli by aspoň, když nic jiného, pustit své ženě píseň Petra Spáleného... nevěř tomu, že jsem výjimečný... jsem jen obyčejný muž...

Pořád se mluví o rovnoprávnosti, ale v tomto případě lezou některé ženy s opicemi po stromech.