Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

A tak jsem jim to řekla…

Dneska mi napsala kamarádka na fcb, že ji "dostala" moje povídka. "Připomněla mi dceru. Říkala, maminko, nemám ráda, když je mezi tebou a tátou dusno, špatně to působí na mou dětskou duši a já se pak musím vožrat jak dobytek."

Ta povídka vyšla v mé knize, Když syn píše líp než máma a je svým způsobem aprílová.Tak tady je: A tak jsem jim to řekla. 

 

Do té partičky jsem se dostala koncem osmdesátých let, když mi bylo sedmnáct. Můj starší bratr zjistil, že se na mně dá docela slušně vydělávat, a za pár piv mě s nimi se všemi postupně seznamoval.

Nejdřív s Pimem, to byl zrzavý zarostlý básník, který pracoval v městském pivovaru.

Pak s Ťukem, holohlavým fotografem, který fotil školní mládež na tabla.

Potom s Čugem, to byl místní novinář, který nosil dlouhý černý kabát a psal o tom, že v kašně na náměstí byly nalezeny mince v hodnotě padesáti šesti korun československých.

A nakonec s Pakem, malířem, který svůj stojan rozkládal na mostě přesně ve čtrnáct hodin deset minut, kdy tudy chodilo nejvíc lidí z práce.

Všichni se mě snažili dostat do postele, ale nepodařilo se to ani jednomu. Sice jsem vedla drsné řeči, vychovávaná svým starším bratrem, beatníkem, a odkojená beatnickou poezií Allena Ginsberga, takže si každý myslel, že jsem přinejmenším „matka pluku“, ale byla jsem pořád ještě panna.

Po maturitě jsem odešla z našeho malého města do Prahy a začala jsem pracovat v jedné redakci, kde jsem se chytila, možná i proto, že jsem se zamilovala do šéfredaktora a na jeho chalupě jsem přestala být pannou.

Když po listopadové revoluce začal zakládat jeden časopis za druhým, pozval mě na schůzku.

„Vyber si, Klárko, kde chceš být šéfredaktorka.“

Nebylo to od něho milé? Navíc ode mě už nic nechtěl!

Tak jsem si vybrala…

I když jsem od roku 1988 pracovala v Praze, žila jsem pořád v našem malém městečku. Bylo tady pohodlné bydlení, všechny a všechno jsem znala, měla jsem tady rodinu, kamarády, spolužáky, ale hlavně partu Pima, Ťuka, Čuga a Paka, kteří se všichni oženili a pořádali se svými manželkami pravidelná setkání na Skále, která se tyčila nad naším městečkem, a kde měl Ťuk, Čug, Pim a Pak baráčky. Byl to vlastně takový skanzen maloměstských intelektuálů.

„Budeme vítat na Skále zimu, přijdeš,“ zeptal se mě Čug, když jsme se potkali na náměstí, kde fotil lavičku, na které seděly dvě maminky s dětmi.

Přikývla jsem, ale v duchu jsem si říkala, proboha, už zase?! Před deseti dny to bylo loučení s podzimem, teď budeme vítat zimu, potom přivítáme nový rok, pak se rozloučíme se zimou a přivítáme jaro, hned potom je květen, čas lásky, budeme se loučit s jarem a vítat s létem, opijeme se na srpnovém posvícení, sejdeme se před dovolenou, po dovolené, budeme zase vítat podzim a potom přijde…

Nebojte se, nebudu vás unavovat, co všechno Pimové, Ťukové, Čugové a Pakové s manželkami vítají a s čím se loučí, protože je toho opravdu dost.

Můj přítel Martin byl normální kluk, domácí kutil, oba jsme rádi četli, oba jsme měli rádi blues, dokonce jsme každý rok v červnu letěli do Chicaga na bluesový festival, a protože jsme nechtěli bydlet v paneláku, koupili jsme si v našem městečku baráček.

Co nejdál od Skály.

Martin rád pracoval rukama, tak ho dával pomalu dohromady, pokud zrovna nevymýšlel reklamy, které běhaly v televizi u nás i venku. Byl v téhle branži hodně dobrý, ale nemluvil o tom.

Já dělala šéfredaktorku nejprodávanějšího měsíčníku pro muže i ženy, vydávala jsem knihy sice o ženách, ale nejenom pro ženy, měla jsem jich už deset a byly hodně úspěšné - určitě i proto, že jsem si dělala ve svém časopisu reklamu, ale proč bych si ji nedělala, že?

Ráno jsme s Martinem jeli společně do Prahy, odpoledne nebo večer jsme se vraceli do našeho baráčku, nic nám nechybělo, byli jsme spokojení. Společnost jsme nevyhledávali, měli jsme dost společenských povinností v Praze, a tak jsme se vlastně stýkali jenom s Pimy, Ťuky, Čugy a Paky.

Chodili jsme na Skálu ze setrvačnosti, ale je pravda, že jsme tam poslední dobou nechodili moc rádi.

Pomalu nám totiž docházelo, že nám naši kamarádi intelektuálové a jejich manželky závidí, že děláme to, co umíme, a že to děláme dobře.

O své práci jsme na Skále už dávno nemluvili, nechtěli jsme je popouzet a oni si dávali velký pozor, aby se nás náhodou na něco nezeptali, a tak když jsme zjistili, že na Skále poslední rok jenom sedíme a mlčíme, protože jejich intelektuálské debaty jsou doslova o hovnu, řekli jsme si s Martinem, že tam přestaneme chodit.

„Příště jim to řeknu,“ rozhodla jsem se, a protože mě Martin zná, nemohl se našeho příštího setkání na Skále dočkat.

Mezi vánočními svátky jsme se vyškrábali na Skálu, vešli jsme do baráčku Ťuka, kde bylo na dlouhém stole připravené jídlo od Pimové, Ťukové, Čugové a Pakové, já dala na stůl obrovskou krabici s ještě teplými jablky v županu, která jsem vlastnoručně vyrobila, Pimová a Čugová ji okamžitě odnesly, a tvářily se přitom velmi, ale velmi pohrdavě, protože ONY měly připravené intelektuálské misky, ze kterých zobou mniši při rozjímání.

Když jsme si všichni sedli kolem stolu, Pim, na pokyn Ťuka, začal mluvit.

„Přátelé, sešli jsme se, abychom probrali primitivní, místy až teatrální význam vlivu současného konzumního života na naši psychiku, rotující ve vánočním konzumním světě, a to především z hlediska pofiderního. Síla tohoto tlaku je úměrná její obecnosti, abstraktnosti a vágnosti. Musím říct, že my všichni, co tu sedíme, máme nesporně komparativní výhodu...“

Martin se na mě zoufale podíval a já vstala a vztáhla k němu ruku. Vstal také, a tak jsme stáli vedle sebe, drželi se za ruce a Pimové, Ťukové, Čugové a Pakové na nás překvapeně koukali.

Omluvně jsem se usmála.

„Nezlobte se na mě. Ale musíme odejít. Minule jsem byla z těch vašich intelektuálských keců tak rozhozená, že jsem si pak doma musela vyholit kundu. A Martinovi se to nelíbí.“

Potěšeně jsem si všimla, že můj miláček má co dělat, aby nevyprskl smíchy, a lehce jsem ho políbila na tvář.

„Neboj se, lásko, doroste to. A už žádné holení nebude, protože sem už nikdy nepůjdeme…“

Autor: Irena Fuchsová | sobota 1.4.2023 21:23 | karma článku: 25,97 | přečteno: 967x
  • Další články autora

Irena Fuchsová

Kde máte pejska?

Každý pejskař, který uslyší tuhle otázku, se stane okamžitě vstřícný k osobě, která ji pronesla. Tato zákonitost postihla dneska ráno i mě.

18.7.2024 v 23:07 | Karma: 20,06 | Přečteno: 593x | Diskuse | Společnost

Irena Fuchsová

Mezi nebem a zemí

Jsou situace, které neumíme vysvětlit. Může nás být kolik chce, můžeme tyto situace probírat ze všech stran od rána do večera, ale nakonec se shodneme na jednom. Je to něco mezi nebem a zemí.

14.7.2024 v 15:18 | Karma: 18,53 | Přečteno: 483x | Diskuse | Společnost

Irena Fuchsová

Dovolená, jakou chceme jenom my

Samozřejmě, že jde naplánovat, když jsme sami nebo žijeme ve dvou, ale nemáme děti. To se to plánuje! Ale jak přijdou děti, prázdniny se řídí podle nich a rodiče jako by neexistovali!

3.7.2024 v 22:34 | Karma: 21,08 | Přečteno: 527x | Diskuse | Společnost

Irena Fuchsová

Co by se mělo stát, aby opozice a bulvár ctily bolest pozůstalých?

Prosincová tragédie na filozofické fakultě nás zasáhla všechny. Nejsem výjimka, koho bolelo srdce, když jsem si na místě obětí představila své děti.

21.6.2024 v 14:24 | Karma: 22,78 | Přečteno: 739x | Diskuse | Společnost

Irena Fuchsová

Rodina mě vydědila...

... sdělila mi radostně moje dlouholetá kamarádka Milena a pozvala se na kafe do mé pracovny, jako by tušila, že tam sice jdu, ale moc se mi pracovat nechce.

16.6.2024 v 23:19 | Karma: 25,05 | Přečteno: 914x | Diskuse | Společnost
  • Nejčtenější

Novinky na iDNES Premium: Rozdáváme kola za milion korun

15. července 2024

Členství v iDNES Premium má velkou spoustu výhod. Čtenáři se dostanou ke všem prémiovým článkům na...

Trumpa při pokusu o atentát trefili do ucha. Střílel mladý republikán, nepřežil

14. července 2024  1:01,  aktualizováno  14:56

Republikánský kandidát na amerického prezidenta Donald Trump přežil pokus o atentát. Na...

„Nakonec na mě plivnul.“ Nizozemec loví Češky a prodává je na gangbang

18. července 2024

Premium Stovky českých žen k natáčení tvrdého porna v Nizozemsku naverboval v uplynulých letech Daniël van...

IT problémy způsobily kolaps bank i letišť. V Evropě i jinde ve světě

19. července 2024  9:25,  aktualizováno  22:33

Řadu zemí v pátek zasáhly problémy s počítačovými systémy. Letiště kvůli výpadku čelila potížím s...

Zemřela Shannen Doherty. Hvězda Beverly Hills 90210 podlehla rakovině

14. července 2024  15:17,  aktualizováno  17:04

Po téměř deseti letech boje s rakovinou zemřela americká herečka Shannen Doherty, informují média....

V Japonsku straší zombie firmy. Vláda některé z nich nechá zbankrotovat

21. července 2024

Mnoho malých a středně velkých japonských společností živoří a staly se z nich takzvané zombie...

Studium je už od branné povinnosti nezachrání. Armáda povolává i ultraortodoxní židy

21. července 2024  11:58

Izraelská armáda začala rozesílat povolávací rozkazy studentům náboženských škol, kteří měli ještě...

Denní teploty budou tropické. Večer na západ Čech dorazí bouřky a kroupy

21. července 2024  11:49

Západ Čech večer opět potrápí silné bouřky s přívalovými srážkami. Zítra se přesunou na Moravu a do...

V Luhačovicích se před barem popralo sedm lidí, jeden z nich na místě zemřel

20. července 2024  19:35,  aktualizováno  21.7 10:57

Po potyčce sedmi mužů před barem v Luhačovicích na Zlínsku zemřel v sobotu ráno na místě jeden z...

  • Počet článků 754
  • Celková karma 22,63
  • Průměrná čtenost 2332x
Stařenka (1950), která ráda relaxuje na facebooku. Matka (Filip a Rita). Babička (František). Manželka (pan Fuchs). Spisovatelka (33 vydaných knih: http://www.kdyz.cz/vydane-knihy). Členka Obce spisovatelů a Herecké asociace. Moderátorka (ČRo Pardubice: nedělní pořad, Když vypráví nápověda). Fotografka (Kamil Panasonic Fuchs). Publicistka: ONA DNES, VLASTA, PŘEKVAPENÍ. Dětská obrna od roku 1954 (www.polio.cz). Nápověda (Činoherní klub 1994 - stále). Blogerka - v anketě Bloger roku 2019 získala Cenu redakce. Fotografie je od Kamila Fuchse, který je také na facebooku.