Ach ti muži III

Můj manžel je vysokoškolsky vzdělaný, tolerantní a vtipný (pravil, že už začínám nudit). O jeho toleranci svědčí toliko i to, že jako milovník hor, kopců, běhání a lezení po vrcholcích, pohledů do strží a všelikého balancování a soupeření s ptáky na hranách kamenů, bere mne, která má závratě i když si stoupne na židli při věšení záclon, k moři. Letos padnul los na ostrov Kos, jeden z řeckých ostrovů, který jsme ještě nenavštívili.

Na pět dnů jsme si půjčili auto a celý jsme ho projeli. Navštívili pamětihodnosti, koupali se snad na všech plážích, prohlédli hlavní město i horské vesničky, viděli jsme ve volné přírodě žijící plameňáky, pávy a želvy. Prostě nádhera. Hřejivé slunce, relax, romantika. Nebudu vás nudit cestovatelskými zážitky a fotkami, toho je plný internet. Pouze pár osobních prožitků.

Snídaně a večeře byly  náš jediný kontakt s hotelovými hosty. Za celou dobu jsem však neslyšela češtinu. Pouze našim sousedům jsme rozuměla. Byl to mladý pár ze Slovenska. Vedli pravidelně vzrušené hádky, přes zeď však proniklo semo tamo pouze nějaké slovo. Až jednou mladík rozčileně vyběhnul na balkon a hulákal.

"Ty chceš stále len počuť, že ťa lúbim a že si nepribrala."

Mladíče, díš pravdu, pomyslila jsem si, to bych chtěla slyšet taky. Manžel se sprchoval a tuto moudrou větu neslyšel, šla jsem ho tedy poučit.

Projevil mi svoji přízeň dost rustikálním způsobem. Plesknul mne po zadku a pravil.

"Ty celá moja neolúbená."

"Jestli budeš hodný, koupím si kabelku," chtěla sem být vtipná tentokrát já.

"A kdo to bude hodnotit?"

"No přece já," řekla jsem přísně.

Večer se manžel dotazoval, jak je na tom. Pravila jsem že dobře a koupila si nové šaty a klobouk. Oblekla jsem si šatky, narazila klobouk a to hned ku  večeři. Poté jsme šli ještě na obhlídku taveren, košt místního vína, sýrů a oliv. Povedlo se, chutnalo. Lehce povznesena a rozradostněna, celá rozverná, utrhla jsem si fíkový list.

"Pro hrůzu. Ty už zase nemáš co na sebe?" řičel manžel.

Díky hojné ochutnávce vínka, spala jsem jako andílek. Ráno jsem manželovi připomněla, co bych ráda slyšela. Onu krásnou větu jsme však  z manžela nedostala. Pouze mi zajel rukou za výstřih noční košile.

"Ráda bych ti připomněla, že mám taky duši," durdila jsem se naoko.

"No vždyť ji  hledám, jsem přesvědčen, že tady v těch místech někde musí být."

Vyhnala jsme ho léčit duši snídaní. Onen slovenský mladík vyměnil dívce talířek, na kterém měla vajíčko a půlku anorektického párku za talířek s plátkem rajčete a kroužkem cibule. Komentář jsem neslyšela. Škoda.

Všem, kteří mají před dovolenou, hřejivé slunce, krásné zážitky a taky ať vás někdo miluje a nepřiberete.

PS:

Cestu na letiště jsme absolvovali autobusem Student Agency. Dostala jsem časopis Elle. Pilně jsme ho u moře studovala a chtěla po manželovi fotky, kde bych vypadala jako modelky na obrázcích (což si myslím, že by nedokázal ani Jadran Šetlík).

Takže vám předkládám, jak to vypadá, když se snažím manželovi pózovat:

A jak mne vidí můj  manžel, když ho nehlídám.