Romové sobě.

Ani já jsem neodolal, napsat něco o romské problematice ,  takže o Romech pracujících, Romech milionářích a Džamile Stehlíkové.

       Mám v práci jednoho romského kolegu, jmenuje se Miro, nevím jakou cestou se dostal ze Staré Lubovně (Slovensko), k nám do Kopřivnice. Žije tu už několik let, napřed bydlel se svou, také romskou přítelkyní v pronajatém bytě, loni získal obálkovou metodou obecní byt. Tito mladí lidé, Miro má 26 let, Sandra něco přes dvacet, mají podle toho, co slyším v práci, až nadprůměrně zařízený byt a žijí si podle mého docela spokojeně. Oba pracují, Miro dělá přesčasy a věřím tomu, že až jednou budou mít děti, budou se o ně starat, posílat je do školy, učit se s nimi, protože pochopili, že jinak to nejde. Pak tu máme rodinu, která náhodou vysoudila milion Kč a dílem ho prohnala trávícím traktem a dílem, v tom lepším případě (ne)výherními automaty. A teď vyřvává do světa, že dostala málo a že chce ještě. Takovým lidem nepomůže ani Džamila Stehlíková, ani stovka agentur a komisí. Pracovat, uklízet si kolem sebe, chovat se slušně, starat se a vychovávat děti, musí Romové sami, Miro je toho důkazem.