Včerejší divadlo v podstatě zmařilo některé důvody vazby. Obviněný měl možnost komunikovat s potenciálními svědky či aktéry kauzy. Upozornil je, že se ve spise mluví o financování voleb a také naznačil, že nemusí být sám, kdo skončí ve vazbě. Svým vystoupením získal velmi široký prostor k ovlivňování. Ten je jiným vazebně stíhaným zcela zapovězen. Eliška Wagnerová se vyjádřila, že by se měly přezkoumat podmínky jeho vazby. Přezkoumá někdo podmínky vazby ostatních stíhaných?
Jak směšné je v tomto kontextu oblíbené úsloví našich papalášů „padni komu padni“. Laskavý čtenář čte dobře slovo „papaláš“, protože politika nesoucího kůži na trh za blaho lidu a národa dnes ve sněmovně nenajdete. Česká politika ztratila jakékoliv zbytky morálního rozměru, ve sněmovně zasedají (zatím nepravomocně) odsouzení poslanci, řeční vazebně stíhaní a ostatní se bojí co a kdy na ně praskne. V hospodě kolují vtipy o tom, že by stát ušetřil , kdyby dal do sněmovny mříže a ostrahu přeškolil na bachaře.
A do toho všeho se celé poslanectvo ohání imunitou. Já doufám – a papaláši to často zdůrazňují (pokud zrovna nejsou v průseru), že stále žijeme v demokratickém státě. Někdy dokonce říkají, že jsme i právním státem. To rovněž podle toho jak se jim to hodí. Ale je-li tomu tak, pak se domnívám, že jakákoliv imunita je zbytečná. Nemyslím teď na to, že někdo v opilosti řídí a neměl by mávat před policisty poslaneckým průkazem, ale to, že je zapotřebí zrušit poslaneckou imunitu jako přežitou instituci. Zmizel totiž její význam, který měl chránit nástroj moci lidu, a stala se z ní výsada lenních pánů. Není možné, aby si poslanec fyzicky přisvojoval institut imunity, ten je ochranou nástroje demokracie, kterým se dotyčný stal z vůle lidu. Jaká je to ale ochrana demokracie, když fyzicky chrání lidi, kteří demokracii zneužívají, poškozují a ničí? Taková ochrana se stává pouze šibalským nástrojem vládnoucí kleptokracie, opilců za volantem a podobných existencí.
Papaláš, který ztrácí imunitu požaduje zvláštní zacházení, fešáckou vazbu v luxusním hotelu s pokojovu službou a kabelovkou, možnost dojíždět z vazby sám taxíkem k výslechům, šest týdnů placené dovolené a ve věznici bufet s cenami stejnými jako ve sněmovně. A přijde mu to správné. Je přece „inteligentní člověk, vzdělaný, s vybranými způsoby“, obyčejná vazba je pro tu lůzu z ulice.
A my – lid, to sledujeme s němým úžasem. A co je horší, trpíme to. Dokonce se najdou takoví, kteří takový stav obhajují. Proto říkám – dost, jsme ve slepé ulici. Ve slepé zemi.
Zrušme imunitu, je zbytečná.
Omezme počet volebních období jednoho poslance na dvě, abychom stranickým chobotnicím aspoň trochu svázali chapadla.
Zaveďme majetková přiznání, pokud jsem peníze vydělal nebo dostal darem, vyhrál v loterii, je přece tak snadné to doložit. V ostatních případech jsem je prostě ukradl.
Myslím, že pro začátek to stačí i jako volební program. Nemuseli bychom tolik řešit rozpočet, kdyby se v „zemi tisíce tunelů“ přestalo krást, možná by najednou bylo peněz dost.
A já věřím, že se ještě dožiju toho abych mohl říct: „milí poslanci a poslankyně, máte-li problémy s imunitou, doporučuji abyste rychle navštívili svého lékaře!“
