Začala pomalu plesová sezóna a já jsem s překvapením zjistil, že i zdánlivě tak nedůležitá věc, jako je účast na plese, může významně přispět ke zdravotnické reformě. Zdá se totiž, že ministr Heger navštívil v minulých dnech plesové veselí a se zájmem zřejmě pozoroval některé tradiční plesové hry. Speciálně mám na mysli tu, kde páry tančí kolem řady židlí. Těch je o jednu méně než párů, a na signál (hudba přestane hrát) musí rychle obsadit volné židle. Ti pomalejší jdou ze hry ven.
Velmi inspirativní pro naše zdravotnictví. Jakkoliv jsem v minulosti podporoval (a stále podporuji) právo lékařů na důstojné ohodnocení jejich práce a celoživotního průběžného vzdělávání, nelze si nevšimnout, že potřeba akutních lůžek je skutečně nižší, než je současný stav. Nelze si také nevšimnout, že zejména na velkých odděleních řady nemocnic bývá z tohoto důvodu větší či menší přezaměstnanost, která má v zásadě negativní dopad na využívání fondu pracovní doby. Tím nemám na mysli nekonečné služby a přesčasy, proti kterým nyní lékaři bojují, ale fond běžné pracovní doby, po kterou by měli být nesloužící lékaři na odděleních či na ambulanci. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale potrefené husy nyní jistě ví, o kom hovořím.
Podstatné je ovšem to, že navrhovaným snížením počtu akutních lůžek se významně ušetří, aniž by se to dotklo pacientů. Bude možno snížit plánované počty zdravotnického personálu, což se odrazí na fixních nákladech nemocnic a v neposlední řadě se vytvoří trh pracovních sil ve zdravotnictví. Ten poslední „bonus“ se samozřejmě lékařům a potažmo ani sestrám líbit nebude. Měl by se však líbit zejména pacientům, protože to je přesně to, co může vést ke zkvalitnění péče. Nevěřím, že by se vytvořila armáda nezaměstnaných lékařů, to u nás skutečně nehrozí. Ale je pravděpodobné, že nám to pomůže obsadit méně zajímavá pracovní místa na venkově nebo v menších nemocnicích, případně tzv. „neatraktivní obory“. A nedělejme si iluze – ani tolik skloňovaní Němci nebo Britové nehledají zahraniční lékaře na lukrativní místa na prestižních klinikách.
Ministr se tedy inspiroval správně a lékaři by asi měli přijmout jeho iniciativu alespoň s mírným nadšením. Pokud jim tedy jde o zdravotnictví a nikoliv jen o peníze, jak deklarují. Že ji s nadšením nepřijímají, je lidsky naprosto pochopitelné, zdravotnictví nyní bude muset jít stranou, teď začíná jít o místa, funkce, peníze. Navíc hrozí ztráta podpory veřejnosti, protože lékařstvo už neumí srozumitelně zformulovat, co že to vlastně chtějí jiného než peníze, které jim vláda nakonec dává. V posledním vydání časopisu ČLK se to hemžilo výkřiky typu „bojujeme za všechny - podpořte nás“ a podobně. O několik dnů později se LOK od podobné solidarity se sestrami, ambulantními lékaři či praktiky zcela distancoval, což mu na popularitě nejen u uvedených profesí, ale zejména u veřejnosti právě nepřidalo.
Předáci LOKu mají nyní černého Petra. Zaprvé výpověď není stávka, tudíž těžko lze zajistit, že se všichni budou moci vrátit na svá místa. Pokud se to nepodaří, už těžko někdy své ovečky strhnou k jakékoliv revoltě, čímž LOK přijde o svůj vliv. Zadruhé je otázka, zda se podaří zajistit kontinuitu protestu i nadále. Ministr dal poměrně velkorysou nabídku (aspoň tak to vnímá veřejnost) a míček je na jejich straně hřiště. Řada lékařů je nalomena, protože nechtějí skončit jako tanečníci bez židle. A tato paralela zrovna ukazuje na nejslabší článek – manželské lékařské páry nebo ženaté lékaře s manželkou na mateřské. Dva lidé bez příjmu s nejistou budoucností se hesel ani poněkud vratké solidarity nenají. Hypotéky, půjčky, děti… Není tajemství, že někteří již za zády LOKu a kolegů tiše vyjednávají s vedením nemocnic o návratech. Ani šéfovská místa nikdo jen tak opustit nebude chtít, i když tu výpověď napřed solidárně podal. O místech ve fakultních nemocnicích ani nehovořím. A k tomu všemu se začíná šířit patrně zcela neopodstatněná fáma, že šlo o předem připravenou akci, na které se ministerstvo s odboráři v zákulisí dohodlo. Je to sice krajně nepravděpodobné, ale semínko nedůvěry bylo již místy zaseto. Nezáviděníhodná pozice.
Suma sumárum s těmito kartami se moc víc asi uhrát nedá. Pro obě strany by bylo výhodné přijmout ministrovu nabídku. Nikdo neprohrál a oba aktéři mohou mít pocit vítězství. Ministr musel ustoupit a pošle peníze, ale podaří se mu výrazně snížit náklady v systému, LOK dosáhl svého, ale bude muset obětovat některé lékaře – také v zájmu systému. Nakonec však bez práce nezůstane nikdo, dojde jen k přeskupení na trhu pracovních sil. Pro pacienta by to byla dohoda ideální. Jak se však zachovají odboráři, je ve hvězdách. Co nyní udělají jednotliví lékaři také nelze předvídat. Možná by měli zajít na nějaký ten ples pro inspiraci a přijmout nabídku k tanci.
