Podrážděné chování Ing. Paroubka v souvislosti s tzv. vajíčkovou válkou je jako vyšité z dob před rokem 1989. Stejná nenávist, stejná rétorika a stejné požadavky tvrdě zasáhnout.
Zpočátku to vypadalo na ojedinělou studentskou recesi, ale po smíchovském mítinku je všechno jinak. Vajíčková válka. Na druhé straně, co ČSSD čekala v tradičně pravicové Praze? Shodneme se asi na tom, že opakovaný vtip není vtipem, už to přestala být legrace a že by to stačilo. Ale jaké z toho plyne poučení?
Pouze fungování zákona akce a reakce. Je těžké argumentovat, když protistrana má mikrofon, aparaturu a ochranku (prý pouze vysportovaní dlouholetí členové strany v černých brýlích, nic víc) a vy jenom odlišný názor a odmítavý transparent, který vám stejně okamžitě roztrhají. Navíc vám připadá, že lžou do očí nejen vám, ale i nám všem, a nikoho to nezajímá. O to zajímavější je ale reakce lídra Ing. Paroubka.
Zase si připadám jako před dvaceti lety. Že by někdo mohl mít odlišný názor a ještě si ho, lump jeden, dovolil prezentovat na veřejnosti? To musí být nějaký komplot, nějaké spiknutí, nějaká sabotáž a působení nepřátelských živlů. Vždyť to máme všechno pod kontrolou, to přece není z jeho hlavy! To se musí prošetřit, rozkrýt vliv temných imperialistických sil, pardon ODS, odhalit viníky a exemplárně je potrestat. Ještěže nejsou základní organizace ČSSD ve fabrikách, aby psali žádosti o trest smrti! A chování ČSSD v praxi? Dokud máme přesilu, děláme ramena, když se karta obrátí, jsme ti chudáci ukřivdění. Vnutili nám válku! Ing. Paroubek píše: Mým národům!
A poučení uvnitř ČSSD? Třeba malinko zabrzdit, zamyslet se, jít do sebe a položit si otázku: Nezavinili jsme si to tak trochu sami? Neudělali jsme někde chybu? Neděláme něco špatně? Nevím jak v ČSSD, ale od Ing. Paroubka nelze nic takového očekávat. Přece mu „děti“ nebudou říkat, co má dělat!
Zarputilost, se kterou odmítá jakýkoli, byť jen stín pochybení, je stejně silná, s jakou je přesvědčen, že za vším stojí ODS. Mezi námi, ta by to možná schytala úplně stejně, jen kdyby vytáhla čumák, a ještě k tomu od svých vlastních voličů. Proč? Abych mluvil jazykem „vrhačů“: Za to, jak trestuhodně prokaučovala své volební vítězství z roku 2006. Nebo za schválení Lisabonské smlouvy, přestože tvrdili, že jsou proti.
Ing. Paroubek mluví o hulvátství, porušování zákonů a dovolává se demokracie. Kdo řekl, že jenom debil by nevolil ČSSD? Kdo trpí ve své straně obcházení zákona o vybírání poplatků ve zdravotnictví? Kdo nazval svou nikým nezpochybněnou prohru v parlamentních volbách únorovým pučem? Můžete hádat. Jenom jednou.
Ale z jiného soudku. Přiznám se, že mě reakce mladých lidí na mítincích ČSSD, byť trochu problematická, velmi překvapila. A to příjemně. Vždycky jsem byl smířen s tím, že k mládí patří spíše levicové smýšlení. Už pro ten jejich tak trochu černobílý pohled na svět a sklon ke všeobecné „spravedlnosti“. Jsem rád, že jsem se mýlil. Lhát se prostě nemá ani v levé části politického spektra.
A co ti patnácti- a šestnáctiletí? Ani jejich samostatné uvažování bych, na rozdíl od Ing. Paroubka, nepodceňoval. Když probíhalo v roce 1968 tzv. Pražské jaro, bylo mi teprve třináct let, ale velmi dobře jsem chápal, co se děje, a poznamenalo mě to na celý zbytek mého (socialistického) života.
Pokud jste na mítinky ČSSD nechodili jen kvůli adrenalinu z provozování něčeho na hraně zákona, ale také z přesvědčení, že „je něco shnilého v ČSSD“, přijďte k volbám a dokažte to. A jestli k volbám ještě nemůžete, zkuste přesvědčit své rodiče nebo prarodiče. Prokážete cennou službu nejen nám všem, ale hlavně sobě. Vy budete nakonec platit dluhy rozmařilých státních rozpočtů.
Aby to nebylo tak mravokárné, tak jedno haiku nakonec. Nedávno jsem dostal mailem krásnou fotografii. Někdo nastříkal sprejem na zeď nápis: „Kdyby mohly volby něco změnit, dávno by je zakázali.“ Tož tak.
