Honit čudly je taková naše národní kratochvíle. Dokonce i sám šéf NKÚ se nedávno veřejně přiznal, že vlastně ani nic jiného nedělá. Volejte sláva a tři dny se radujte, EET vstupuje na scénu!
V malé příjemné rodinné restauraci, kam chodím s pravidelnou nepravidelností na oběd, už před pár dny nenápadně zdražili obědové menu o pět korun a včera jsem za tu pětikorunu navíc dostal i příslušnou účtenku s příslušným kódem, kdybych se chtěl náhodou zúčastnit slibované účtenkové loterie. A to je jen taková první malá vlaštovička, o které si stále můžeme bláhově myslet, že žádné jaro nedělá…
Kde utíkají peníze
Ano, šidit stát na daních je zlodějna, s tím asi většina bude souhlasit. Pojďme se spolu podívat, jak to s výběrem daní u nás a nejen u nás vlastně vypadá. K tomu jsem si přibral článek s názvem „Nízké firemní daně nejsou vše“ ekonoma Aleše Michla, poradce vlády, který vyšel jen před pár dny, 23. listopadu, v MFD. Nejprve několik citátů:
„Stačí příklad. V České republice za rok 2014 69 procent firem nezaplatilo ani korunu na daních podle Generálního finančního ředitelství.“
„Jaguar stejně firemní daně na Slovensku platit nebude, tak jako by je neplatil, kdyby si zvolil Česko. Však víte, pobídka se tomu říká. I kdyby však nebyly pobídky, stejně většina společností ve vyspělých zemích žádné daně neplatí.“
„Novináři ze Sunday Mirror rozebrali výkazy šesti firem (Apple, Facebook, Amazon, Google, Ebay a Starbucks). Vyšlo jim, že jejich reálné daňové sazby na ostrovech byly kolem 0,25 procenta, neboť příjmy, které v Británii měly, nevykazovaly jako příjmy v Británii. Vnitropodnikové účetnictví napříč globální firmou zkrátka zaúřadovalo a našlo se pár optimalizací.“
K tomu poslednímu bych dodal: Vzhledem k celosvětové globalizaci to u nás nebude jiné…
Ale ještě je tu třešnička na dortu. Sám velký Andrej Babiš, duchovní otec a největší „tlačič“ EET, píše v článku „(Ne)dostupné miliardy z daní“, uveřejněném 30. dubna v jeho MFD, toto:
„Je pravda, že saldo rozdělovaného zisku odtékajícího a přitékajícího do Česka dosahuje za posledních deset let 1 690 miliard korun – připlulo 83 miliard a vyplaceno bylo 1 927,4 miliardy korun.“ (To jsou, jen tak pro upřesnění, skoro dva roční rozpočty České republiky…)
Takže abych to shrnul a zjednodušil. Velké firmy, zejména ty zahraniční, jedou velmi často v režimu „daňových prázdnin“, čili to jsou ty „pobídky“, o kterých píše Aleš Michl. Většina ostatních si stejně s využitím toho, čemu se začalo říkat „daňová optimalizace“ (my nekrademe, my optimalizujeme!), často s podporou prodejných českých poradců, ošetřila vše tak, aby stejně nic nebo skoro nic na daních neplatila. A vyprodukovaný zisk (a ne malý, když neplatím žádné daně) se pak vyveze do zahraničí. Pak se nesmíme divit, že se do placení daní nechce ani těm drobným živnostníkům. Proč já musím, když oni nemusí, že? Pochopitelně pak státu scházejí peníze. Ale jak to vyřešit? Jednoduše. Na ty velké nemůžu, tak skřípnu ty malé, čudly.
Kolektivní kriminalizace
Ale jak pro to získat veřejnost? No, přece přes nejlépe fungující lidskou vlastnost – závist. Vzpomínáte si na pohádku „Nesmrtelná teta“ s nesmrtelnou Jiřinou Bohdalovou? Je třeba se na ni čas od času podívat… Takže rozjedu masivní mediální kampaň, kde lidem naslibuji ničím nepodložený a na první pohled ohromující přírůstek výběru daní, který opět jen slíbím, že použiji na podporu těm nejvíce ublíženým – učitelům, důchodcům, lékařům. A kde na to vezmu? No, přece od těch „zámožných“ hospodských, obchodníků, řemeslníků, kteří neplatí daně. Bez jediného konkrétního odhalení, obvinění a pokutování nebo pravomocného rozhodnutí soudu o vině kohokoli z výše jmenovaných jsem z nich udělal šmahem zloděje a nepřátele lidu. Naprosto bezprecedentní kolektivní kriminalizace. I když úplně bezprecedentní není. Jedna podobnost by tu byla. Trochu to připomíná likvidaci tzv. kulaků v 50. letech 20. století. Jako bychom se vrátili o nějakých 60 let nazpět. Proletariát a pracující inteligence tomu tehdy tleskali. I to se jeví jako jistá podobnost s dneškem…
Kdo to nakonec zaplatí?
„Kdo není bez viny, ať hodí kamenem,“ je známý biblický citát a pravdou je, že krácení tržeb „abych nemusel platit daně“ není v těchto branžích zrovna ojedinělým jevem. Ovšem málokdo z těch nejdrobnějších živnostníků si za to postaví honosnou vilu v rezidenční čtvrti nebo koupí toho Jaguára, jehož stavbu nové fabriky jsme prokaučovali se Slovenskem. Velmi často to naopak umožňuje jen holé přežití jeho živnosti, a pokud vyprodukuje vůbec nějaký zisk, tak ho stěží vyveze do ciziny.
A ještě je tu jedna věc. Ač se to zdá nepochopitelné, tak všichni tito „zloději“ se s námi všemi prostřednictvím větší konkurence a nižších cen o ten svůj „lup“ vlastně dělí. To je odvážné tvrzení, že? Ale je, bohužel, pravdivé. To poznáme za čas, až se EET rozběhne naplno. Už nebude o co se dělit, schramstne to stát. Takže očekávejte zdražení. To proběhne na dvou frontách. První bude u těch nejmenších, které k tomu donutí zvýšené náklady spojené se zavedením a provozováním EET. Stát „velkoryse“ nabídl jednorázově 5.000 Kč daňové úlevy. To jsou směšné peníze, které nestačí ani na pořízení těch nejjednodušších systémů, o následujících stálých poplatcích za provoz ani nemluvě. Někteří svou živnost zavřou, což je mediálně prezentováno jako přiznání, že jsem vlastně kradl. Na to se ovšem těší ti větší, kteří víceméně nemohli nebo jen omezeně mohli tržby krátit, protože ubyde konkurence. A úbytek konkurence vede vždycky ke zdražení, to je ta druhá fronta.
Aby toho nebylo málo, tak se dá celkem s určitostí předpokládat, že se časem přidají i ti, kterých se na první pohled problémy s EET tolik netýkají, protože už vzhledem ke svým mnoha provozovnám s početnými zaměstnanci musejí, alespoň interně, něco podobného mít. Ano, uhodli jste, super- a hyper- a všechny ostatní markety. A tak nakonec všichni ti, co EET kdysi nejvíc tleskali, proletariát a pracující inteligence, abych zůstal v té terminologii 50. let 20. století, zjistí, že mají zase hlouběji do kapsy. Takže ještě jednou – honíme čudly a my všichni čudlové to nakonec zaplatíme. Mnozí budou muset omezit svoji spotřebu, protože výplaty a důchody větší nedostanou, a tak se ani nevybere slibovaná částka. Škoda, že jsme Andreje nenechali podepsat, že to dorovná ze svého. Možná by se do EET tolik nehrnul. Ale na druhé straně by mu i to možná stálo za ten ohromující průzkum trhu, který si tím pořídí…
