To tenkrát v čtyřicátom pátom aneb Jak jsem tančila s vlky (nočními) - fotoblog

Vybavena pouze mobilem vyrazila jsem v pondělí směrem Olšanské hřbitovy už po třetí - prožít ty nezapomenutelné okamžiky, kdy se pieta mísí s neporozuměním a agresí, dojemná setkání a pocit sounáležitosti se záměrnou provokací...

Neměli bychom zapomínat! Byla to chyba minulého režimu, který nám nutil jen jeden „správný“ pohled na osvobození naší vlasti…(zvláštní -  už se pomalu stydím napsat ta slova, přestože jsou tak krásná „naše vlast“). Poslední dobou mám strach, že dochází k dalšímu přepisování dějin! Takže: Já trvám na tom, že nás neosvobodil jen generál Patton ale hlavně vojáci Rudé armády - ti,  kteří položili své životy v boji s německými okupanty a díky nimž dnes můžeme vůbec jako národ existovat.

Noční vlci jsou členové motorkářského klubu, kteří svou jízdou z Moskvy až do Berlína v květnových dnech připomínají hrdinství svých předků. Postupně se k nim připojují jejich příznivci z osvobozených území, kteří chápou důležitost této neformální pocty hrdinům.

Tanečky to byly obvyklé - policií zadržený nadržený (protiruský aktivista)....distancující se krachující strana od svého člena, který ještě nezapomněl, že je chlap se vším všudy... Nic z toho nemůže zastínit pocit, že nás, kteří nehodláme zapomenout je víc a Vlků se prostě nebojíme!!!