Téměř vše je v dnešní době zkřiveno a překrouceno doslova v pravý opak! No a překroucen a pokřiven je také současný systém vzdělávání.
V dětech totiž cílevědomě rozvíjí pouze rozumový rozměr jejich osobnosti, zatímco všechno ostatní je podřadné a druhořadé!
Této skutečnosti odpovídá nepsané, ale reálné členění předmětů na základních školách. Prvořadé, vážené a důležité jsou podle názoru pedagogů i rodičů všechny předměty rozumového charakteru, přednostně stimulující jen rozumovou část mozku, to znamená matematika, fyzika, chemie, jazyky, historie a podobně.
Druhořadé, podřadné a doslova jenom trpěné jsou všechny ostatní předměty, jejichž úkolem je rozvoj citovosti a emocionality, etiky a morálky, pohybové kultury, pozitivního vztahu k přírodě a podobně.
Jaký je ale výsledek takové rozumové jednostrannosti, kterou je postiženo základní, střední i vysoké školství?
Výsledkem je rozumově mimořádně vybavena osobnost, která se nejednou velmi rychle dostane na vysoké posty v politice, ve státní správě, v podnikání, atd. V těchto vysokých pozicích však automaticky přicházejí různé nástrahy morálního druhu, spočívající v možnosti beztrestného zneužití, nebo třeba v přivlastnění si značných finančních prostředků, majetků, nebo jiných hmotných výhod.
No a žel, protože do těchto "osobností" nebyla nikdy cílevědomě a pevně vštípena morálka a etika, je zcela jasné, že v takovýchto chvílích osobní morální zkoušky vždy zakolísají. Neboť to rozumově racionální, ke kterému byly jednostranně vedení a vychováváni, z nich udělalo pouze vypočítavé egoisty, přednostně hledící jen na své vlastní dobro. A až potom, pokud vůbec, na dobro ostatních. Ano, chladný rozum a racionální rozumovost, bez adekvátně rozvinutého morálního protipólu je přesně takovéhoto druhu.
Tím však žel, všechny naděje společnosti, vkládané do vzdělání a vzdělanosti vycházejí do značné míry nazmar, protože namísto snahy o dobro celku, o dobro a prospěch celé společnosti, usilují rozumoví lidé přednostním způsobem pouze o dobro sebe sama. Chladný rozum funguje přesně takto a ne jinak! Až příliš jasné důkazy potvrzení této skutečnosti můžeme vidět v chování lidí v politice, v podnikání, ve státní správě, nebo kdekoliv jinde. Všude vládne pouze chladný, vypočítavý rozum, za kterým beznadějně zaostává elementární, morálně - lidský rozměr.
Aby k takovému něčemu nedocházelo, měl by se změnit především dosavadní špatný systém výchovy a vzdělávání. Když jsem na začátku mluvil o tom, že v současnosti je překroucený v pravý opak, napravit by se dal jednoduše tak, že se vše obrátí opačně, než je tomu dnes.
A pokud mám být zcela konkrétní, co se týče základního školství, tak tu by měly být všechny předměty, v současnosti prvořadého charakteru, hierarchicky přesunuty níže, a na první místo by se měly dostat předměty, v současnosti druhořadé.
Proč? Protože například úkolem předmětu výtvarná výchova a hudební výchova je rozvoj emocionálního a citového rozměru osobnosti dítěte.
Dále je zde etická a náboženská výchova, které by neměly být pouze nějakým rozumovým memorováním Bible, její výkladů, nebo tradic tak, jak je tomu dnes. Na těchto předmětech by se mělo spíše vychovávat, než učit! Vychovávat k praktickému, morálně - etickému jednání v každodenním životě! Třeba například formou nacvičování divadelních her, ve kterých budou dětem ukazovány správná řešení určitých modelových situací z jejich vlastního, každodenního života.
Dále by neměla chybět ekologická výchova, vysloveně prakticky budující pozitivní vztah mladé generace k přírodě, k její ochraně a k životu v souladu s ní. A to vše formou exkurzí, výletů a vycházek. Formou péče o školní zahradu, poznáváním a sběrem léčivých rostlin a podobně.
Dále předmět tělesná výchova, který by měl být spíše předmětem výuky tělesné kultury a měl by být koncipován úplně jinak pro chlapce a jinak pro dívky.
Dále by neměl chybět předmět s názvem "Zdravá výživa", aby se děti už od útlého věku učily jíst ne to, co jim chutná, ale především to, co je pro ně opravdu zdravé a prospěšné.
Dále předmět pracovní vyučování, na kterém by děti získávaly základní manuální dovednosti, skutečně a reálně potřebné pro život, a jeho koncepce by měla být opět jiná pro chlapce a jiná pro dívky.
Samozřejmě, součástí výchovně - vzdělávacího procesu by nadále zůstaly předměty rozumového charakteru, avšak měl by se výrazně snížit jejich časový rozsah a zároveň přehodnotit obsahová struktura každého z nich.
V současnosti jsou totiž žáci doslova zahlcovaní obrovským množstvím samoúčelných informací, které v podstatě slouží pouze pro učení samotné. Pro reálný život se z toho dá upotřebit pouze nepatrný zlomek, zatímco všechno ostatní nemá ve skutečnosti naprosto žádný praktický význam.
Cílem nového způsobu koncepce výchovy a vzdělávání by měla být osobnost emocionálně a citově bohatě rozvinutá, osobnost, stojící na pevných morálně - etických základech, osobnost s hlubokým, pozitivním vztahem k přírodě a k její ochraně, osobnost, znalá zásad správné životosprávy, plně odpovědná za své vlastní zdraví.
Jedině tímto způsobem rozvinutý lidský jedinec totiž dokáže využít nabyté rozumové poznání správným způsobem, čili ve prospěch společnosti - ve prospěch celku.
Dokud k takové změně systému výchovy a vzdělávání nedojde, do toho času bude dnešní, pokřivený školský systém i nadále produkovat pouze rozumově zdatné jedince, ovšem s trestuhodně zanedbaným, emocionálně - citovým a morálně - etickým rozměrem jejich osobnosti. Pro absenci tohoto rozměru budou s takovými dětmi permanentní problémy, a to tím větší, čím budou děti starší, jak to už dnes jasně vidět na žácích vyšších ročníků základních škol, kteří se stávají téměř nezvladatelnými. S dětmi v pubertě byly problémy vždy, ale až v takové míře, v jaké je tomu dnes, to v dřívějších dobách přísnější morálky neexistovalo!
Je jasné, že v dlouhodobějším horizontu nemůže současný, jednostranný systém vzdělávání přinést společnosti nikdy nic dobrého! Viz morální kredit lidí v politice, ve státní správě, v podnikatelské sféře, ale třeba také ve zdravotnictví, a podobně.
Je tedy opravdu na čase změnit to a se změnou je potřeba začít od samotného základu, čili od změny koncepce výchovy a vzdělávání na základních školách. A pak, odpovídajícím způsobem také na všech ostatních typech škol.
No a do doby, než bude celý školský systém nastaven správně by bylo dobré, kdyby si současní pedagogové byli už nyní vědomi všech, výše uvedených skutečností, aby je už dnes, pokud je to jen možné, zohledňovali při výkonu své profese pokud chtějí, aby měla jejich námaha význam, a aby děti, které projdou jejich rukama byly pro společnost opravdu přínosem a ne neštěstím. Neštěstím, v podobě rozumově zdatného, vzdělaného, ale citově chudého, chladného a egoistického lidského jedince.
PS. Všimněme si, jak se v současnosti překrucují pojmy. V pedagogické terminologii se říká o výchovně - vzdělávacím procesu. Výchova má být tedy na prvním místě a vzdělávání až na druhém. Jaká je však realita? Zcela opačná! Pro nadmíru vzdělávání nezůstává v školách čas na výchovu! Čili na to, co je prvořadé tak, jak nám to správně napovídá termín: výchovně - vzdělávací proces.
