Zachraňme svět

   Je opravdu ironií, že navzdory obrovskému kvantu různých rozumových vědomostí, si lidstvo není schopno uvědomit vážnost současné situace, související s jeho vlastním přežitím.

   Nebo lépe řečeno, bylo by toho schopno, jen jednoduše nechce!

   Abychom tedy prolomili dnešní, přímo trestuhodný nezájem o takovou důležitou otázku, jakou je přežití lidského druhu na Zemi, podívejme se podrobněji na jeden ze základních Zákonů univerza, a sice, na Zákon tíže. Neboť paradoxně, přestože tento Zákon a jeho působení z fyziky velmi dobře známe, právě neznalost jeho účinků způsobuje, že naše planeta je strhávána ze své původní dráhy, a zatlačována směrem k předčasnému zničení.

   Neklamné znaky tohoto dění jsou totiž již zcela zřetelně viditelné každému, byť jen trochu vnímavému člověku. Patří k nim například každodenní vymírání několika živočišných druhů, globální oteplování, rostoucí znečištění vodních zdrojů a životního prostředí vůbec, množící se přírodní katastrofy a anomálie, ale například také zhoršující se vztahy mezi lidmi, rostoucí násilí, terorismus, zvrhlost stávající se normou a mnoho jiného.

   Něco se rozhodně děje! Něco mimořádného a výjimečného! Na základě nepoznaných účinků Zákona tíže klesá naše Země postupně do záhuby, jako loď, která se potápí. A všechno to negativní, co vidíme v současnosti kolem sebe, je pouze nevyhnutelným důsledkem tohoto jejího klesání.

   Nicméně lidé, zahloubení do svých každodenních problémů o ničem nevědí, nebo spíše nechtějí vědět. Nemají zájem dopátrat se skutečných příčin současného, kritického stavu a nehledají cesty, jak by mohli zabránit tomu nejhoršímu: zhoršení životních podmínek na naší planetě až do takové míry, že přestane být obyvatelná pro lidský druh.

   Není samozřejmě smyslem těchto řádků někoho strašit. Avšak nesmírná vážnost situace přímo vyžaduje informování veřejnosti o reálném stavu věci, aby se pak, na základě tohoto poznání, udělala razantní, rychlá a účinná protiopatření.

   K lepšímu pochopení toho co se děje, použijme přirovnání naší planety k lodi. Každá loď má na svém trupu zřetelně vyznačenou čáru ponoru, označující maximální možnost jejího zatížení. Pokud však posádka nebude brát tuto hranici na zřetel a váhou nákladu ji překročí, loď se nevyhnutelně potopí, což bude v podstatě pouze nevyhnutelný důsledek nerespektování účinků zmiňovaného Zákona tíže.

   No a něco podobného se děje také s naší Zemí. I ona má přesně vyznačenou "čáru ponoru", čili maximální míru zatížení, jejíž překročení bude znamenat nevyhnutelné stržení do víru zničení.

   Co však je tím "nákladem", tlačícím naši planetu stále blíže k zmíněné, osudové hranici? Kupodivu, je jím něco, o čem se mnozí lidé domnívají, že to nemá vůbec žádnou váhu. A sice, je jím váha našich citů, myšlenek, slov, jakož také viditelných činů.

   Ano, je to tak! Podobně, jako atmosférický obal, obepínají naši Zemi i oku neviditelné, jemnohmotné obaly, tvořené citovými a myšlenkovými formami. A také samozřejmě i formami lidského slovního projevu. No a tyto formy mají určitou hmotnost, přímo úměrnou jejich kvalitě. To znamená, že formy, vytvořeny negativními city, myšlenkami a slovy jsou těžké a hutné, zatímco city, myšlenky a slova čistšího a ušlechtilejšího druhu tvoří formy jemnější, lehčí, ba přímo, jak se říká, povznášející.

   Slovo "povznášející" skutečně vyjadřuje účinek, jaký má všechno dobré, čisté a ušlechtilé v jemnohmotných úrovních kolem naší Země. A právě v poznání a využití této zákonitosti spočívá nutná pomoc lidstva své rodné planetě, a tím samozřejmě také sobě. Tato pomoc spočívá v zušlechtění, zjemnění a očištění jemnohmotných obalů kolem naší planety, které ji pak svou lehkostí začnou zvedat výš, a tím vzdalovat od oné osudové a kritické hranice, v jejíž blízkosti se v současnosti nacházíme.

   Jak to tedy udělat? Velmi jednoduše: v každodenním životě se třeba pouze více zaměřit na kvalitu, čili čistotu a ušlechtilost všeho co cítíme, myslíme, mluvíme a konáme. A čím více bude na Zemi lidí, uvědoměle jednajících podobným způsobem, tím více se budou zušlechťovat, zjemňovat a prosvětlovat dosud lehkomyslně a v nevědomosti vytvářené světy negativních, těžkých a zhoubných jemnohmotných forem, které v současnosti neúnosným způsobem zatěžují naši planetu.

   Pokud tedy opravdu chceme zachránit nádhernou Zemi, trvale strhávanou dnešním způsobem myšlení a cítění naprosté většiny jejích obyvatel do záhuby, musíme se bezpodmínečně změnit. Lidé již prostě nemohou kráčet svým žitím tak, jak byli zvyklí doposud, protože Země, každodenně obtěžkávaná jemnohmotnou špínou jako kalným bahnem, to již dál neunese. Pokud to totiž takto půjde beze změny ještě několik let, je s námi konec! A neodvratným znamením tohoto konce bude objevení se černé díry v blízkosti naší sluneční soustavy, která svými gravitačními silami začne postupně, ale již neodvratně vtahovat naši planetu do předčasného, nízkostí lidí způsobeného rozkladu.

   Bezpodmínečně je proto nutné, aby všechny nízké city, myšlenky, slova, jakož také činy byly okamžitě přetvořeny a převedeny do ušlechtilejší podoby. Lidský druh se musí vzdát neustálého tvoření jemnohmotných mračen plných závisti, nenávisti, touhy po moci a po zisku, plytkosti, vulgárnosti, smyslnosti, nesnášenlivosti, nespravedlnosti, necitlivosti, lži, útlaku, nepřejícnosti a mnohého dalšího.

   Namísto toho musí rozkvést lidská sounáležitost, vzájemná pomoc, soucit, upřímné přátelství, čestnost, nezištnost, přejícnost, vnitřní čistota, spravedlnost, ušlechtilost a podobně.

   Ať se tedy každý z nás stane bojovníkem za Světlo a za záchranu Země. Udělejme teď a hned to nejdůležitější, co je právě v této chvíli přímo životně důležité udělat. Jediným silným aktem vůle přesměrujme všechno naše životní snažení na dráhu dobrého chtění. Ať se naše dobré chtění stane základem, z něhož ve vší přirozenosti a zcela nenásilně vyplynou naše city, myšlenky, slova a viditelné činy. Tím pomůžeme nejen naší planetě, ale také sami sobě, protože se konečně staneme skutečnými a plnohodnotnými osobnostmi, správně stojícími ve stvoření. Osobnostmi, zbavenými vší nedůstojné nízkosti.

   Nyní, nebo nikdy! V hodině dvanácté a ve chvíli, kdy se rozhoduje o bytí a nebytí lidstva se najednou stávají bezpředmětnými všechny umělé bariéry, které nás od sebe oddělovaly. V této chvíli je totiž úplně jedno, k jakému vyznání se hlásíme, jaké jsme rasy, národnosti, nebo politického přesvědčení. V této chvíli jsme především všichni obyvatelé planety Země, nacházející se na jedné lodi, kterou buď společně, s vypětím všech našich sil zachráníme, nebo spolu s ní půjdeme všichni "ke dnu".

   Na každém z nás proto spočívá nesmírné břemeno zodpovědnosti. Buďme si toho vědomi a s plnou vážností začněme dělat to, co za nás nemůže udělat nikdo jiný. Ze záchrannými "pracemi" začněme okamžitě. Ještě dnes! Neboť zítra už může být pozdě!

   PS. Zkusme se na chvíli přenést na nějaké fotbalové nebo hokejové utkání a zaposlouchejme se do reakcí diváků. Určitě budeme zděšeni z toho, co si v hledišti vyslechneme.

   Podobné "akce" jsou totiž pařeništěm toho nejnižšího bahna, té nejodpornější špíny a nízkosti, kterou je neustále, den co den zatěžována naše planeta.

   A přesně totéž se na citové a myšlenkové úrovni děje při sledování různých televizních programů, či při čtení takzvané bulvárního tisku. Choďme například do restaurací a pohostinství, poslechněme si rozhovory dnešní mládeže a tak dále. Myslíte, že to takto může jít donekonečna? Jak však již bylo řečeno, vše má svou hranici, a žel lidstvo se právě k této hranici strašlivě rychle přibližuje.