Mnohokrát je to až tak silné, že se lidé zaleknou a vzdají se svého předchozího rozhodnutí jít cestou rozvíjení svého dobrého chtění. A hle, jakmile začnou žít své životy jako předtím, všechno se jakoby zázračně uklidňuje.
Existuje jeden zajímavý precedens, se kterým si lidé nevědí poradit. Pokud se totiž najde někdo, kdo pochopí, že může dosáhnout dobra a štěstí jenom tím, že bude sám dělat dobro, jestliže začne takhle jednat, aby mohl v budoucnu jenom dobro sklízet, najednou začne paradoxně docházet k tomu, jakoby se všechno obrátilo proti němu a jeho začalo stíhat zlo.
Mnohokrát je to až tak silné, že se lidé zaleknou a vzdají se svého předchozího rozhodnutí jít cestou rozvíjení svého dobrého chtění. A hle, jakmile začnou žít své životy jako předtím, všechno se jakoby zázračně uklidňuje a dostává do normálu.
Jak lze něco takovéhoto uspokojivě vysvětlit? Vždyť přece existuje spravedlivý zákon, který hovoří, že to, co sejeme, musíme nakonec také sklidit. Jak je tedy možné, že když jsme se rozhodli pro dobré chtění, pro spravedlnost a pro čistotu a ušlechtilost našeho myšlení, namísto očekávaného dobra nás začne atakovat zlo?
Existují dva důvody, které bychom měli vědět, abychom získali ztracenou důvěru v neomylně fungující a spravedlivé účinky dokonalých zákonů ve stvoření.
První důvod:
Temnota v nás a kolem nás, které podléháme, zůstává v klidu, dokud člověk nezačne vážně uvažovat o něčem jiném. Dokud nezačne s vážným úsilím o dobré chtění. V tom okamžiku se všechno, co je v nás a kolem nás temné zalekne a začne se stavět na odpor. Okamžitě začne s protitlakem. Chce totiž, aby všechno zůstalo po starém. Aby člověk přestal bojovat se svými chybami. Aby si jej temnota znovu plně uchvátila. Pak mu dá pokoj. Pak bude tak jako dřív v jejím područí.
Toto vzbouření se temnoty vůči nám je znamením, že jsme se vykročili správným směrem, a že naše touha po dobru byla opravdu vážná a upřímná. Ale nás to nesmí zastavit! Nesmíme se zastavit za cenu pokoje, který by nám to mohlo přinést. Pokoje za cenu smíření se s temnotou. Vždyť také Kristus kdysi řekl: „Ne pokoj přináším, ale meč“.
Naše dobré chtění musí tedy zákonitě vždy rozvířit klidně stojící, kalné vody temna, a my bychom v žádném případě neměli přestat s dobrým chtěním, ať by se dělo cokoliv. Naše vážná a neustálá touha po dobru nakonec oslaví úspěch. Dřív, nebo později. Avšak právě z toho má temnota panický strach. A proto se ze všech sil snaží potlačit toto úsilí na samém počátku.
Druhý důvod:
Pokud někdo učinil vážné rozhodnutí o cestě dobrého chtění, logicky to znamená, že jeho chtění před tímto rozhodnutím nebylo tak dobré. Znamená to, že před tím, čili v naší dávné i nedávné minulosti jsme rozsévali svým ne zcela dobrým a čistým chtěním mnoho nedobrého. Ať již ve svých citech, myšlenkách, slovech, nebo činech. Jinými slovy, díky svým nesprávným myšlenkám a činům si člověk vytvořil zlou karmu. Vytvořil tedy zlo, které musí být ve spravedlivých účincích Zákona zpětného působení odpykáno a splaceno.
Takže pokud se stane, že člověk přehodnotí svůj život a zvolí si zásadní obrat k lepšímu, to vše zlé, co sám kdysi učinil, se jakoby v určitém zrychleném působení začne hlásit o své vyrovnání a odčinění. O vyrovnání a odčinění protipólem dobrého chtění! Jedině tímto způsobem je totiž možné rozvázat naše vlastní karmické uzly, z nichž pokud jeden správně zvládneme, ihned za ním se o své vyrovnání hlásí další.
V realitě každodenního života se musíme dokázat pozitivně, a tedy správně vypořádat s tím, co jsme v minulosti udělali zlého. Pouze v praxi musíme zvítězit nad našimi předchozími chybami a negativními vlastnostmi.
Pokud je však naše touha po dobru opravdu silná, nakonec vše překonáme a osvobodíme se. Osvobodíme se od všech našich vin a břemen, se kterými jsme se v minulosti zatížili. Často to nebývá lehké, ale výsledek opravdu stojí za to.
Výsledkem je totiž uvolnění z našich předchozích vin, co se projeví v prožívání štěstí, radosti, lehkosti, povznesení a vnitřním míru. Člověk se zbavil předchozí zátěže a stal se svobodným! Člověk začíná stoupat na křídlech svého dobrého chtění nahoru! Nahoru ke Světlu! Směrem k velkému, věčnému, neuvěřitelnému a nepochopitelnému štěstí, které je nachystáno pro všechny. Pro všechny ty, kteří jsou schopní svým dobrým chtěním odčinit své viny, a tím se povznést k Výšinám.
Vážné, silné a vytrvalé dobré chtění je tedy cestou ke svobodě a k velkému, pravému štěstí. Ke štěstí, v jehož lesku blednou všechny poklady této země a všechno to, co dnešní člověk považuje za důležité, nenahraditelné a hodné své námahy.
Pokud tedy v počátcích našeho dobrého chtění budeme atakováni zlem, které ku nám přijde buď z prvního, nebo z druhého důvodu, nebo z obou najednou, paradoxně, tato počáteční negativní reakce je důkazem toho, že jsme na správné cestě. Nesmíme se však vzdávat a nechat se odradit, protože pevné a vážné dobré chtění nás nakonec přivede k vítězství.
