Vše co nelze dokázat neexistuje, tvrdí ateisté a materialisté. Položme si však jednoduchou otázku: existovala před tisíci lety elektřina? Ano, nebo ne?
Elektřina existovala vždy! I nyní i před tisíci lety. Tato možnost získávání a využívání energie se nacházela v účincích přírodních zákonů od nepaměti. Pouze člověk sám musel ve svém vývoji dozrát k až tomu, aby elektřinu objevil a dokázal ji využít ve svůj prospěch.
Z toho však logicky vyplývá, že pokud jsme ještě něco dosud neobjevili, nebo se nám to dosud nepodařilo dokázat, nelze vůbec tvrdit, že to neexistuje. Právě naopak! Výše uvedený příklad nám přece jasně ukazuje, že ve skutečnosti mohou reálně existovat také věci, jejichž existence se lidem v určité době nedá nijak dokázat, a jejichž existenci je možné snad jen tušit.
Jak vlastně vznikaly různě velké vědecké objevy, které hýbaly dějinami naší civilizace? V jejich úplném začátku to bylo téměř vždy jenom nejasné a ještě neprokazatelné tušení čehosi, co existuje pouze v nehmatatelné podobě v určité ideové úrovni. Až na základě usilovného hledání, zkoumání, dokazování a mnoha pokusů a výzkumů mohlo být nakonec přece jen objeveno a zhmotněno to, co předtím sice existovalo, ale pouze v nejasném a dosud neuchopitelném tušení.
Právě takovým a ne jiným způsobem vznikly všechny velké vědecké objevy a všechna významná hudební, výtvarná a jiná umělecká díla.
Právě to zpočátku neuchopitelné, neprokazatelné, nehmatatelné a pouze tušené totiž posouvalo dopředu vývoj naší civilizace. V tomto kontextu proto vyznívá základní ateistická teze, že existuje jenom to, co se dá dokázat vysloveně směšně a zpátečnicky. Platnost této teze by totiž znamenala zastavení vývoje naší civilizace. Bylo by to prostě ustrnutím ve vývoji, který paradoxně posouvá dopředu právě to, co se ještě teď nedá dokázat.
Z hlediska výše uvedených skutečností spočívá tedy na vratkých základech také tvrzení ateistického světa, že neexistuje Stvořitel, protože jeho existenci nelze vědecky dokázat. Avšak před tisíci lety přece jen existovala elektřina, jejíž existenci nebylo tehdy také možné „vědecky“ dokázat a lidstvo muselo čekat, dokud samo k tomuto poznání nedozrálo.
Také Stvořitel existuje, jenomže lidstvo bude muset nejdříve samo vnitřně dozrát až do úrovně, kdy zažije, prožije, pochopí a plně si uvědomí jeho reálnou existenci. Namáhat se, usilovat se a snažit se o to však musí lidé sami! To, že nejsme v současnosti ještě schopni chápat nezvratnou reálnost jsoucnosti Stvořitele je způsobeno jedině vinou nezralosti člověka samotného. Avšak z této vlastní nezralosti bychom neměli v žádném případě mylně vyvozovat, že neexistuje to, co ještě nejsme my sami schopni prozatím nijak dokázat, a k pochopení čeho nejsme zatím ještě sami vnitřně plně vyvinuti.
Ale toto není chyba Stvořitele, ale naše vlastní! Pokud by se totiž lidé sami nesnažili, nikdy by nedospěli k nalezení a využívání elektrické energie. A bez stejné vlastní snahy nelze také nikdy dospět k poznání a k pochopení bezvýhradnosti existence Stvořitele.
