Tajemství účelu umění odhaleno! Informace ceny zlata!

   Není snad nikoho, kdo by neposlouchal hudbu, nedíval se na nějaký obraz, nečetl báseň a podobně. Ale jen málokoho napadne uvědomit si, co se při tom vlastně děje v jeho nitru. Co při vnímání umění vnitřně prožívá.

   A právě o tom budeme hovořit, protože jde o klíčovou věc pro celé naše bytí.

   Pravým účelem umění je totiž najít a osvobodit naše skutečné, velké, vznešené, nezničitelné, duchovní "já"! Účelem umění je zprostředkovat dotyk s věčností, ze které pochází, a ve které je trvale ukotveno naše duchovní "já"!

   Buďme však konkrétní a blíže se podívejme na účinek hudby v nás. Měla by to být v první řadě čistá hudba, nejlépe vážná, ale může být i jiná. Třeba meditační, nebo také populární. Při populární hudbě je dobré, když jde o písně v jazyce, kterému nerozumíme, protože pak vnímáme jen celkový hudební dojem. Ale samozřejmě, není to vůbec podmínkou.

   Pokud tedy posloucháme hudbu a přeneseme pozornost do svého nitra, uvědomíme si, že při tom NEMYSLÍME! Uvědomíme si, že naše běžná, každodenní, kritická, svažující, kalkulující, a nejrůznějšími myšlenkami neustále zabývající se mysl je vypnutá! Je odstavena na vedlejší kolej!

   Když jsme ponořeni do hudby, hudba v nás oslovuje a aktivuje něco úplně jiného, než je naše běžné, standardní myšlení. Než je to myšlení, se kterým se plně ztotožňujeme a považujeme ho za jádro své osobnosti.

   Najednou je toto "já", námi považováno za rozhodující, vypnuto! Najednou je deaktivováno a při poslechu hudby v sobě nevědomky aktivujeme své jiné "já". Své "já", stojící mimo rozumu, mysli a myšlení! Své "já", stojící nad rozumem, myslí a myšlením!

   A právě tímto našim jiným "já" prožíváme hudbu. Prožíváme ji tak, že ji prociťujeme. Je to vzácná chvíle, ve které naše bytí neztotožňujeme se svým analyzujícím rozumem a z něho pocházející myslí, ale se svým citovým prožíváním! Je to vzácná chvíle, v níž se naše vnitřní pozornost nevědomky přesouvá z našeho nižšího a každodenního "já", na naše vyšší, vznešenější a hezčí, duchovní "já", reprezentováno našim citovým prožíváním.

   A my si najednou máme možnost uvědomit, že jsme schopni existovat a fungovat také v úplně jiném módě! Také v jiném levelu, než je ten náš standardní a každodenní, reprezentován myslí a myšlenkami.

   Každá dobrá hudba, která nás oslovuje, je vynikající příležitostí uvědomit si tyto skutečnosti. Je vynikající příležitostí uvědomit si reálnou přítomnost našeho vyššího, duchovního "já" v našem nitru, které se v nás aktivuje. Zvláštní, povznášející city, zaplavující naše nitro, jsou odrazem radosti, štěstí a míru, které naše duchovní "já" trvale prožívá, protože má spojení s bytím věčného Ducha. Protože ono samo je částečkou čistého, zářivého a světlého Ducha. To je to naše pravé "já jsem", které je odrazem a obrazem onoho velkého "Já Jsem"!

   Naše pravé, vyšší "já" je Boží jiskra, kterou v sobě neseme! Je to největší poklad, který máme! Je to čisté vědomí našeho skutečného duchovního bytí, projevující se citovým prožíváním! Je to naše vznešené "já", stojící vysoko nad našim nižším "já", definovaným a ztotožňovaným s myšlením. Je to věčné "já", stojící mimo hranic fyzické smrti! Je to naše vyšší "já", jehož přirozeností je láska, dobrota, spravedlnost a ušlechtilost, protože toto naše "já" se trvale koupe v záření Lásky, Spravedlnosti, Dobroty a Ušlechtilostí, proudící z milosti velkého "Já Jsem"! V tomto spočívá kořen dobra, nacházející se v každém člověku, ať by byl jakkoli špatný.

   Zlo jako takové se totiž může formovat pouze v rozumu a v mysli! Jen v myšlení a v myšlenkách! Nebo pak v pocitech a emocích, vznikajících opět jen za spoluúčasti rozumu a tělesných pudů. Zlo v jeho rozmanitých a nejdivočejších podobách vzniká jen při ztotožnění se s našim nižším "já", reprezentovaným rozumem a myslí. Jen otroci rozumu a mysli mohou vytvářet zlo!

   Mysl jako taková však není špatná sama o sobě, protože je schopna přinést, a také přináší mnoho dobrého. Pokud ale lidé začnou považovat vlastní myšlení a vlastní rozum za epicentrum své osobnosti a plně se s ním ztotožňují, vytvářejí příležitost ke vzniku zla. A to tím, že rozum a mysl nejsou drženy na uzdě něčím vyšším, co by je krotilo a neustále usměrňovalo směrem k dobru. Z tohoto důvodu trpí náš svět bezohledností, nenávistí, agresí, závistí, chamtivostí, egoismem a mnoha jinými podobnými věcmi. Z tohoto důvodu trpí lidé sami v sobě strachem, smutkem, křivdou, depresí, starostmi, lítostí, nepochopením, nenaplněním a mnoha dalšími negativními pocity, které je vnitřně užírají a ničí.

   Abychom netrpěli a nevystavovali se možnosti upadnutí do zla, do kterého nás má tendenci strhnout náš rozum a mysl, měli bychom se začít stále více ztotožňovat se svým pravým, skutečným duchovním "já". Se svým vyšším "já", pevně zakotveným v dobru, ve spravedlnosti, v lásce a v ušlechtilosti. Měli bychom dojít k pochopení, že epicentrem naší osobnosti a její jádrem je právě toto naše vyšší "já".

   Jak konkrétně se to dá? No přece prostřednictvím stále vědomějšího preferování vysokých hodnot tohoto vyššího "já" v našem každodenním životě. Hodnot jako je láska, čest, spravedlnost, ohleduplnost, ušlechtilost a pevné chtění k dobrému. Takovým druhem myšlení a jednání s ním navážeme kontakt a budeme se s ním stále více sjednocovat.

   Neboť "my" jsme čisté duchovní vědomí, stojící vysoko nad myslí! My jsme bytostmi dobra, lásky, ušlechtilosti a spravedlnosti! My jsme bytostmi světla, žijícími v laskavých paprscích Světla Božího. Toto je naše pravá podstata! Toto je naše pravé "já"!

   Pokud se tedy vnitřně dokážeme postavit na hodnotové pozice našeho vyššího "já", pokud se budeme snažit do našeho vědomí vtlačovat hodnoty dobra, spravedlnosti, lásky a ušlechtilosti, nastupujeme na cestu ovládnutí své mysli tím, že ji podřídíme svému vyššímu "já".

   Pokud ale budeme považovat svůj rozum a myšlení za vrchol vlastní osobnosti, jako je dnes běžné, vystavujeme se nebezpečí vzniku zla a nebezpečí toho, že nás bude naše vlastní mysl zotročovat a držet v područí. Že nám bude namlouvat, že žádné naše vyšší "já" neexistuje a nikdy neexistovalo, a že jedině rozum, mysl a myšlení máme považovat za středobod všeho a za podstatu sebe sama.

   V tomto omylu žijí miliony lidí na naší planetě! A přitom v každém z nich se skrývá poklad jejich vyššího "já", který dosud neobjevili. Poklad, jehož lesk tu a tam prosvítá ve vzácných chvílích, kdy se alespoň na kratičký moment dokáží povznést nad svou mysl a dotknout svého pravého, velkého, vznešeného, dobrotivého, laskavého, spravedlivého a ušlechtilého "já". V této chvíli pocítí neznámý závan míru, štěstí a radosti, které mylně připisují třeba účinku hudby. Není to však hudbou, ale okamžikem dotyku s našim pravým "já", ke kterému došlo při poslechu hudby prostřednictvím dočasně deaktivované mysli. Lidé však nemusí prožívat pouze takovéto krátké doteky štěstí, ale mohou žít v míru, ve štěstí a v radosti trvale, pokud se hodnotově dokáží spojit a sjednotit se svým pravým, duchovním "já".

   K uvědomění a vnitřnímu prožití všech těchto skutečností můžeme dojít při poslechu hudby, která nás oslovuje. Využijme proto takovou chvíli! Prohlédněme a osvoboďme se! Osvoboďme se z područí našeho nižšího "já", najděme naše velké, vznešené, pravé "já" a sjednoťme se s ním.

   Závěr: Člověk může poslouchat hudbu celý život, ale pokud si tyto věci hluboko neuvědomí a nezačne na sobě vědoměji pracovat, zůstane navždy otrokem svého nižšího "já, reprezentovaného rozumem a myslí, a se svým pravým, vyšším" já ", bude absolvovat jen krátké nevědomé doteky. Třeba prostřednictvím hudby, kdy bude prožívat záblesky zvláštní radosti, štěstí a harmonie.

   Člověk je však bytostí vědomou, a proto by neměl zůstat po celý svůj život takto nevědomým! Měl by se vědomě zmocnit těchto informací, měl by se začít stále vědoměji spojovat se svým pravým duchovním "já", a měl by nakonec dojít vědomému ztotožnění vlastní osobnosti s ním.

   Jedině tak se z nevědomé, nebo polo vědomé bytosti, může stát bytost plně vědoma. Plně vědoma si toho, kým ve skutečnosti je, a plně žijící v realitě hodnotové dominance pravého duchovního "já". Žijící v realitě vyšší kvality mysli, stojící ve službách a pod vedením našeho vyššího "já", které nás bude držet na cestách dobra, a bude nás chránit od toho, abychom upadli do zla.