Každý z lidí vlastní svobodnou vůli a s ní možnost rozhodovat se dvojím způsobem. Buď pozitivně, nebo negativně. Toto rozhodování je naším právem, darovaným nám Stvořitelem.
Třeba ale vědět, že je spojeno s odpovědností. S odpovědností, projevující se patřičnými důsledky, které nám každé z našich rozhodnutí přinese. A přinese nám je na základě neoblomného zákona univerza, fungujícího ve smyslu slov: co kdo zaseje, to musí také sklidit.
Pokud tedy někdo dělá špatná rozhodnutí a špatné činy, sklidí bezpodmínečně zlo. Pokud však někdo dělá dobrá rozhodnutí a dobré činy, sklidí dobro.
Každý člověk, který chce jednat ve svém životě správně, by si měl být vědom této jednoduché zákonitosti. Měl by pochopit její prostou logiku a na základě toho by se pak měl začít správně rozhodovat a správně jednat.
Lidé si totiž ničí životy a dělají nešťastnými sebe i jiné mnohdy ani ne proto, že by snad oni sami byli špatní, ale především z nevědomosti a lehkomyslnosti. Nevědomost proto třeba nahradit poznáním. Poznáním o neomylných účincích Zákona zpětného působení, vyjádřeného slovy: Co kdo zaseje, to také nutně sklidí. Zákona, jehož působení se nemůže vyhnout nikdo z nás.
Pokud tedy někdo seje svýma city, myšlenkami, slovy a činy dobro, sklidí dobro. Pokud ale někdo seje svýma city, myšlenkami, slovy a činy zlo, sklidí bezpodmínečně zlo. A to buď v tomto svém životě, buď po své fyzické smrti na takzvaném druhém světě, nebo při svém opětovném pozemském zrození, protože ve stvoření platí zákonitost reinkarnace.
Každý myslící člověk by si měl proto uvědomit, že právě Zákonem zpětného účinku je dokonale zabezpečena univerzální Spravedlnost pro všechny.
Pokud někdo seje dobro, sklidí dobro. Pokud seje zlo, sklidí zlo. Je to naprosto spravedlivé. Pokud tedy někoho v současnosti potkává zlo, musí si být vědom toho, že musel nutně sám kdysi zlo sít, a tedy toto zlo se k němu vrací zpět, jako důsledek jeho vlastního, nesprávného jednání.
Moudrý člověk pak dokáže přijmout účinky neomylné Spravedlnosti jako spravedlivou odplatu za své činy, kterou, pokud je právě takovýmto zralým způsobem přijata, je splacen jeho karmický dluh a smazána jeho vina.
Nemoudrý člověk bude naopak zlořečit na svůj nepříznivý osud, bude úpět a mluvit o nespravedlnosti, i když mu to v konečném důsledku nemůže být k ničemu platné, protože účinky zmiňované, vyšší Spravedlnosti musí přijmout také on.
Pokud se to však děje bez pochopení, svým hněvem a reptáním na osud si zase seje něco špatného, co se k němu časem opět určitě vrátí. Je to pak jeden velký koloběh utrpení, ve kterém se navazuje jeden článek řetězu za druhým. A tento koloběh je možné přeseknout pouze poznáním a přizpůsobením se univerzální zákonitosti, ukryté ve slovech – Co kdo zaseje, to také sklidí.
Člověk si musí uvědomit, že i když se k němu bude určitou dobu vracet ním samým zaseto, minulé zlo, ale on už bude od chvíle poznání výše zmíněných zákonitostí vědomě sít pouze dobro, nakonec se jeho karma vyčerpá a jeho vina bude odpykána. Pak se k němu, podle Zákona – Co kdo zaseje, to také sklidí, bude vracet už jen dobro.
No a nakonec mi nedá nevzpomenout, že člověk, který jednou poznal a pochopil neoblomnost Zákona zpětného účinku se musí s hrůzou a bolestí dívat na současný, každodenní život kolem nás, a na tu neuvěřitelnou lehkomyslnost a naivitu lidí, kteří doufají, že žádná vyšší Spravedlnost neexistuje.
Proto si žijí klidně, povrchně a bezohledně tak, jak je to pro ně osobně co nejvýhodnější v domnění, že za své činy nebudou nikým bráni k odpovědnosti. Tak se stále více rozmáhá lež, podvod, okrádání, pomluvy, chamtivost, nepoctivost, prospěchářství, honba za ziskem, za mocí, nebo slávou, zvrhlost, smyslnost, vulgárnost, arogance, namyšlenost a mnoho, mnoho jiného.
Pokud však právě takovéto „hodnoty“ velmi intenzivně každodenně sejeme, co asi budeme sklízet? Je opravdu hrozné na to byť jen pomyslet. V této souvislosti se vzhledem k hodnotovému žebříčku průměrného člověka dnešní doby neodbytně vnucuje jedno jediné slovo, které bude představovat poslední tečku za zvráceným myšlením a jednáním lidí. Je to slovo „Apokalypsa“! Apokalypsa, o níž bylo nepolepšitelnému lidstvu výstražně mluveno již před 2000 lety.
Její negativní dopad na jednotlivce i celý svět lze zmírnit jen tím, že začneme vědomě a urychleně sít už jen dobro. Dobro už ve svých citech a myšlenkách, jakož také ve svých slovech a činech. Jedině tehdy nás to, co přichází, nezasáhne plnou silou a definitivně nás to nezničí. Jedině tehdy zmírníme sílu úderu, nebo dokonce, při opravdu silné a vážné snaze jen o dobro, mu zcela unikneme.
