Pečlivě si přečtěte dvě následující věty. První: „Nejsem proti“. Druhá: „Ne, jsem proti“. Obyčejná čárka dokázala změnit jejich význam. Se souhlasného stanoviska v první větě se stal nesouhlas, vyjádřený druhou větou.
No a velmi podobně je tomu také ve výkladu pravdy o Kristově smrti, který zemřel ne ZA naše hříchy, ale PRO naše hříchy. A to je obrovský rozdíl.
Ježíš přišel na zemi proto, aby zvěstoval své Slovo. V Slově nám ukázal, jak máme správně žít, abychom mohli být spaseni, čili jak máme mluvit, jednat, myslet a cítit. Ke spáse můžeme tedy dojít JEDINĚ prostřednictvím vlastní námahy, která se ubírá správnou cestou. No a tuto správnou cestu nám ukázal Spasitel ve svém Slově.
Naše spása je tedy podmíněna vlastní námahou a vlastní prací na sobě samém. Ale každá dobrá vůle pracovat na sobě, bez poznání správné cesty, by musela vyjít nevyhnutelně nazmar. Proto přišel Ježíš, aby nám ji ukázal.
V ukázání cesty, kterou se má ubírat naše osobní snaha a naše osobní úsilí v práci na sobě samém, spočívá velké spasitelské dílo Mesiáše. Tato cesta totiž zarostla trním a plevelem, a bez jejího znovu zprůchodnění Synem Božím bychom ji už sami nebyli schopni nikdy najít. A to ani ti, co by měli tu nejlepší vůli.
Z důvodu ztráty přímé a správné cesty ke Světlu, kterou lidem kdysi zprostředkoval Mojžíš, a která byla nesprávnými výklady a vnášením čistě lidských názorů zasypána, z tohoto důvodu tedy lidé stále více upadali do hříchu.
Svět se stal plným hříchu a zla. Stal nepřátelským Světlu a na tuto nepřátelskou půdu přišel Kristus, aby nám svým Slovem ukázal cestu ke spáse.
Lidé plní hříchu a zloby se však nenávistně obrátili proti Vyslanci ze Světla. Temno se cítilo být ohroženo jeho Slovem, a proto usilovalo o Spasitelovu smrt. No a lidé se ve své zlobě a hříšnosti stali jeho povolnými nástroji. To PRO ně, PRO hříchy lidí zemřel Mesiáš!
Skutečným posláním Mesiáše bylo přinesení Slova Pravdy, a pokud by byli lidé jeho Slovo i jeho samého jako Mesiáše přijali, mohlo by být pod jeho osobním vedením zahájeno pozemské budování říše míru. Kristus rozhodně nepřišel zemřít na kříži! Zemřel jedině PRO naše hříchy, PRO naši zlobou zaslepenou nenávist.
Stačilo však tento skutečný důvod jeho smrti významově posunout jedním jediným slovíčkem ZA, a z Ježíšovy smrti PRO naše hříchy se najednou stala smrt ZA naše hříchy. Stala se z ní oběť ZA hříšné lidstvo, kvůli které prý přišel Kristus na zem.
Jediným slovíčkem ZA byla tedy zkřivena skutečná pravda o smrti Mesiáše, a z takto vzniklé, pokřivené nepravdy, se stal časem základní kámen věrouky křesťanských církví, které hlásají, že Kristus zemřel ZA naše hříchy.
Staleté opakování nepravdy se nakonec stalo pravdou, na základě které žijí tisíce křesťanů ve sladké jistotě, že ZA jejich hříchy už někdo zaplatil, a že se pro jejich spásu přišel na zem záměrně obětovat nikdo ne menší, než Syn Boží.
Žel, toto mylné přesvědčení, které křesťané považují za jednu z největších předností své víry, se jim nakonec, po jejich pozemském odchodu, stane tíživým balvanem viny, táhnoucím je dolů a zabraňující jim svobodný vzlet k výšinám. Svým chybným přesvědčením, že ZA jejich hříchy musel zemřít Mesiáš, totiž schvalují jeho surovou vraždu, ke které nemělo nikdy dojít, a ke které došlo jedině PRO hříchy a zlobu lidstva.
"Otče, odpusť jim, neboť nevědí co činí!", zvolal Kristus na kříži. Odpustit však možná pouze někomu, kdo se provinil, což znamená, že ukřižování bylo proviněním lidstva. "Neboť nevědí co činí!" zase znamená, že pokud by jejich oči nebyli zaslepené zlobou a hříchem, nikdy by se přece takového něčeho nemohli dopustit. K ukřižování tedy došlo jedině PRO hříchy lidstva.
Naše spása spočívá v životě podle Hospodinova Slova. Je podmíněna našim vlastním úsilím a naší vlastní námahou. Mnozí křesťané jsou ale přesvědčeni, že takové něco není možné, že člověk to vlastními silami nedokáže. A kdo si myslí, že to možné je a snaží se o to, ten se prý rouhá a je plný pýchy. Podobný názor je opět jedním z mnoha omylů, kterými je doslova protkáno současné křesťanské učení.
Stvořitel přece daroval člověku svobodnou vůli a se svobodnou vůlí je neoddělitelně spojena zodpovědnost. Odpovědnost za všechny naše činy i za svou vlastní spásu. Každý z nás má proto svůj osud plně ve vlastních rukou. Jedině na nás záleží, zda dosáhneme spásy, nebo ne. Zda podřídíme své myšlení, cítění, řeč a jednání směru, který nám byl ukázán Pánovým Slovem, nebo ne.
Všechna tvrzení, snažící se lidi přesvědčit, že k spáse nelze dospět vlastním, samostatným úsilím, jsou ve skutečnosti škodlivé. Odvádějí totiž od toho jediného, co nás může zachránit a vzbuzují falešnou iluzi, že jsme už spaseni Kristovou obětí. Každá další pomoc ve stvoření je totiž nachystána pouze pro ty, kteří vloží všechny své síly do vlastní snahy o spásu. Pouze toto úsilí může najít milost před Spravedlností Páně.
Tvrzením, že nás může zachránit něco jiného, než toto úsilí, je ve skutečnosti pouze nadbíháním lidské pohodlnosti a duchovní lenosti. Pohodlná cesta je totiž lidem vždy mnohem bližší a příjemnější, než nekompromisní požadování vlastní námahy. Je to široká cesta, která právě pro svou pohodlnost přivábila do náruče různých křesťanských církví miliony přívrženců. Žel, není to ale cesta, vedoucí ke Světlu.
